středa 19. prosince 2007

už skoro

ano, někdy také mívám pocit, že se všchno děje tak, jak nechci. Také je mé prádlo moc zmačkané a milovaný moc roztržitý. Zrovna dneska už jsem byla malý krůček od pravdy ... Od toho hloupého vyjevení se mu. Šla jsem ho vyprovodit, jako v těch amerických filmech za dveře a pak mu při loučení řekla "počkej!". Nechtěla jsem aby odešel, ale najednou se mi v hlavě promítla téměř shodná situace s jedním mistrem vloni... taky kamarádi a pak se to provalilo a bylo po všem. Bylo po kamarádství a nastalo období vzácného stranění se. Proto, když se mi dneska promítla tahle scéna před očima, zazmatkovala jsem a řekla jen "to bychom dneska nedořešili" . Hloupá zuzno, mohla jsi to mít za sebou a vědět na čem jsi... zuzno! on vypadal, že jeví zájem o to co chci říct a já neřekla nic... asi dávám přednost kamarádství před jednou vynucenou pusou... Pro následujících 14 dní vám chci popřát Veselýho kapra a šťastnej salát jako jsme to vždy přály s mými nejlepšími kamarádkami. Díky holky. Těším se na vánoční prázdniny.

úterý 18. prosince 2007

emocionální nevolnost

dneska jsem se rozhodla jednat... jednat bezhlavě a radikálně. Prostě říct: "víš chlapče, já tě obdivuju. Nemůžu říct, že tě miluju, i když tvůj hlas slyším všude a tvůj pohled mne tak nebezpečně hřeje, že chci být stále v jeho dosahu. Chci jen říct, že bych ráda věděla jak jsi na tom ty. Nechtěl bys mě někdy jen tak vzít za ruku a nechat mne abych ti tu tvou stiskla a čerpala z ní to teplo. To blahodárné teplo... " Nejednala jsem, jak bylo jasné už od začátku. Ale v hlavě se mi odehrávaly scény, ke kterým mohlo dojít a pokud by k nim došlo, byla bych nejšťastnější Zuzna na světě. Ale zuzna zůstane nohama na zemi a bude pořád jen psát o svých touhách... I když pokud ten krok neudělám, zůstanu pořád stát na začátku... dobrá. až spolu budeme alespon deset minut ve slušné náladě sami...možná se odhodlám a vezmu ho za ruku. Žije ve mě ale pořád ta představa, že tohle má první udělat on. Blbý stereotypy.

úterý 4. prosince 2007

manželka

je to těžký navázat vztah s kýmkoli, o to těžší je to navázat vztah s někým ženatým. Mám pocit, že jsem pochopila tuhle problematiku. Snažím se již delší dobu navázat přátelský (bože kdyby milostný) vztah, ale jeho "žena" nám brání. Já se prostě neodhodlám k ničemu, co by mě jednou mohlo mrzet ještě před jeho spolubydlou. A jelikož jsou pořád spolu, nemám šanci. Nemá šanci ani on. Občas mi přijde, že by i chtěl, náznaků mraky, ale nikdy se k ničemu neodhodláme. Pořád máme kontrolu. Pusu mu tak dát. Jednu hloupou pusu. Bez třetího.

Jinak to poděkování smazal, jak se dalo čekat, ale sám mi to řek a sám slíbil, že pokud mu to vrátí, připíše to tam. Asi to není takový pokrytec před jakým mne varovaly holky.

pondělí 3. prosince 2007

tak to je ta láska

okamžik nebo spíš mžik toho naprostého souznění, toho naladění na naší soukromou frekvenci... nikdo nám do toho souznění nekecal, nikdo se nemohl napojit, byli sme v tu chvíli pouze my dva na světě. Napsal do práce se kterou jsem mu pomáhala od začátku "milionteré díky Zuzance (příjmení taky a dobře) za vše!!!" Já už když to psal měla v halvě tu scénu, jak až to dopíše, obejmu ho a políbím... protože to by bylo adekvátní, ale já nemohla... nemohla... jenom jsem se dívala. Zčervenala jsem a dívala se. Dívala se na tu obazovku, dívala se na tu tvář, plakala bych kdyby to šlo... stačí.. ale chápete