Váha

Jestli mě někdo chcete konejšit, že jsem krásná, chytrá a vtipná a že kolik holek má mezi svými přáteli tolik kluků... Jsem pro. V některých chvílích to ráda slyším, ale hlavně nepokračujte svůj monolog slovy "jediný co jim snad může vadit je tvoje váha". V tu chvíli se mi hrnou slzy do očí a začínám vidět rudě. Jo, chápu, že pro holky jsem třeba hezká, přirozená a atraktivní, ale já sem kurva heterosexuál!!! Proto tohle chci slyšet od kluka bez dodatečného "ale".
Tato situace nastala právě ve Skleníku, kde moje vedlebydlící vykecávala díru do hlavy klukovi, co se mi líbí... v pohodě, jen jsem byla přebytečná... pátý kolo u vozu, jednadvácátá dvacetina... prostě k ničemu. Bloudila jsem a v tom jinou holku nenapadlo, než spustit o tom jak je s tim svym nespokojená atd. To zase spustilo vlnu toho, že každej někoho má atd. Pokračovalo to až k tomu výše popsanému. Po anglicku jsem je opustila a šla se z toho vyplakat sem. Nevím jestli mě hledají, snad ne. Proto prosím slovo váha, hmotnost, nebo síla vůbec nepoužívejte v rozhovoru se mnou.děkuju vaše zuzna

takhle ministerstvo vnitra pečuje o památky

K tomuhle kolosu jsem se dostala náhodou jako studentka, protože mě zaujalo, že naše kolej není naší původní kolejí. Právě ted bydlíme jako praví vysokoškoláci ve vysokém baráku, který má buhví proč modrou barvu. Ale studenstvo před sedmi osmi lety žilo v budově, která je součástí komplexu na fotografiích. Zajímalo mne, kde to je, jak se našim spolužákům žilo... Byly jsme naivní, když jsme hledaly "králíkárnu", popřípadě penzion. Studenti bydleli v - tehdy ještě zachovalém - chebském klášteře. Byla jsem v šoku po zjištění o jak rozsáhlý komplex budov jde. Na fotografiích je víceméně zachycena jen kaple (její ruiny mě zranily nejvíce), ale kolem je ještě asi pět dalších budov, které svým stylem "pejsek a kočička" také vyvolávají dost rozporuplné pocity. Za klasickou kaplí a klášterem je starý pavlačový dům (velký, krásný, pavlačový!!!), kolem něj jsou volně rozesety montované budovy sloužící ministerstvu vnitra (policii), dříve jako pravděpodobně hlavní chebská kasárna 5. brigády PS, dále klasický "buzerplac" a bordel... Moc bordelu kolem. Všechny budovy jsou vybydlené (krom těch několika málo, které jsou užívané coby sklady policie ČR). Ani jedno okno není celé, což pravděpodobně vyhovuje hráčům Paintballu, kteří se v areálu příležitostně prohánějí (jak dokládá obrázek)

Dovnitř areálu jsme se neodvážily, zaprvé protože se tam pohybovali nějací (snad) řemeslníci (asi celý jeden), zadruhé protože areál je oplocen a to my - vysokoškolačky- ctíme:)
Každopádně je mi do pláče když vidím, že takový krásný historický komplex takhle schátrá před zraky všech, o ministerstvu (které si tam ještě na vrata dalo cedulku) nemluvě.

všimli jste si také toho "ozdobného" prvku ve středu rozety na prvním obrázku? jo, je to hospodský větrák!

Prostě je mi to líto a nevím co s tim mam dělat!

mí dva další bráškové, které čeká maturita a pořád se nechtěli vyjádřit k tomu kam potom, se mi vyjádřili.. je možný, že je budu mít pod křídlama:) mam radost.

tenhle plakát ted zdobí dveře našeho studentského pokoje. Ivan tak pěkně, pohodlně leží a užívá si té dlouhé trávy, osení, či tak něčeho... krásně nám to tu zdobí...
Už ste ten film viděli? jaké jsou vaše názory?

kolik lidí ma narozeniny v jeden den? možná dva, kteří se znají a jsou tudíž dvojčaty, ale já dneska mimo svojí sestru slavila s úžasným chlapcem, který je mým přesným vrstevníkem na den a na rok.... krásnej chytrej a báječnej. Ale zuzno, ruku na srdce, každej se ti nemůže líbit! to, že se ti "táta" nalil a zhulil, neznamená, že ho máš zahodit... jo, dostala si pusu od něj a od pavlíka a od markétky a od.... sakra těch bylo...

jo, člověk bejvá někdy smutnej, někdy mu bejvá i hodně neveselo a člověku může bejt i dost plačtivo, jenom musí mít pořád sílu žít dál. A tu já teď mám. Dokonce i Václav (geniální film z dílny Jiřího Vejdělka) všechno nakonec ve zdraví přežil. Ano, je jednodušší, byla mu diagnostikována LMR (lehká mozková retardace), ale uznává tytéž hodnoty jako všichni ostatní. Taky se zamiloval, taky ho lidi srali, taky chtěl mít šťastnou a zdravou maminku. A to je myslím to nejdůležitější. Z minikina Art v Chebu, které mě natolik oslovilo svou atmosférou jako stvořenou k něžnému tulení v poslední ze všech sedmi řad, jsem si odnesla i plakát k filmu na připomenutí hodnot. Ivánek Trojan se na něm válí v přerostlé tmavozelené trávě a má báječný blažený výraz. To je tedy ten život. Nadále budu sledovat program Art kina, protože nemá chybu.skobrou

hysterka se vyvýjí

jsem v depresi a už v tom stádiu, že se z ní dostat ani nechci. ta póza mě pohlcuje. Říká mi, že smutek je prima, mračení se je fajn, vrásky mi sluší... (ne, sluší je moc pozitivní slovo). Ta permanentní vráska napříč čelem je tak osvobozující, teď kdyby tu byla flaška, tak se opiju... ale hodně.

hysterie

Musím si okamžitě najít na netu jestli ty prášky, o kterých jsem tak dlouze uvažovala, nezpůsobujou změny nálady. Sakra mě ta ségra tak strašně sere. Nejsem schopná s ní strávit dvě hodiny doma aniž by mi nelezla na nervy. Je moc hlučná, je moc šťastná, má moc energie, má moc radostných myšlenek a sere mě tím, jak si tou svojí věčně dobrou náladou získává na svojí stranu všechny ostatní. Mám teď věčně hrozně nervózní náladu. Varovali mě, že bych mohla začít ještě víc tloustnout, nebo že by mě mohla začít bolet hlava, ale nikdo mi neřek, že bych mohla začít nesnášet svojí sestru. Včera než mi přišli mí nejdražší přátelé jsem měla hysterický záchvat smutného pláče. Prostě mě jen všechno mrzelo a já byla tak strašně smutná a opuštěná. Všichni kolem se královsky bavili (máma a ségra) a já se jen snažila nekazit jim radost, nekazit náladu. Těšili jsme se na kamarády, já jim připravila postele, připravila jsem aspoň částečně jídlo, nechtěla jsem kazit náladu… pomáhala jsem, neodmlouvala jsem... ale stejně mě pořád v hlavě drtilo to heslo, že „dobrá nálada nevyřeší všechny vaše problémy, ale nasere tolik lidí, že stojí za to si jí udržet“. Ségra podle této věty jede už dlouho a mam dojem, že snad musí něco brát. Já tady sedim a pláču (a to nemám důvod), prostě se lituju. Nemám kluka, nemám pevné zdraví, nemam dobrou náladu, nemám takový studijní úspěchy a nemam nikoho ke komu bych se mohla zkrátka zcela nezištně přitulit, když je mi smutno. Dneska když odjížděli kamarádi, odjížděli na fáze a já zase sakra pláču.Ale to jsem nechtěla říct. Chtěla jsem říct, že jsem měla radost, že je mám a úplně mi srdce poskočilo, když mi Jiří řekl, že se uvidíme zase za týden (což nebylo plánem).Vím, že z toho budou zase problémy protože jsem našim řekla, že už tenhle týden to bylo jako oslava narozenin, ale já tyhle lidi prostě potřebuju, abych zapomněla na to, v jakym srabu žiju, pomáhají mi tím, že mě mají (snad) rádi a dávají mi sílu začít zase dál žít a studovat a milovat a prostě žít. Prostě se ze mě stala normální hysterická ženská, která se stane z poloviny všech který začnou brát prášky. Náladová s tunou testosteronu. (což vyplývá z toho, že začínám uznávat pravidla mého otce) A teď mě ségra tak vytáčí, že se snažim vyrvat čudly z klávesnice a následně je tam zase zarvat prudkými stisky/!/! grrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr
Jo, Kill Bill teď bude tou nejlepší volbou! Pokud do toho miláček nebude zase kecat. Konec! Nemůžu psát tyhle hovadiny dál, protože víc toho asi Jeden článek na blogu nepojme. Tak berte v úvahu, že mě to mrzí. Jo? dík.

skutečně živý tetris:)