čtvrtek 28. července 2011

Dobrodružství Frantíka Finna


Považuji se za nadprůměrného čtenáře. Bohužel má nadprůměrnost nespočívá v kvalitě, ale spíše v kvantitě. Tytam jsou sice doby, kdy jsem na jedno posezení na záchodě dokázala zhltnout celé "stopáče" (vrstevníci určitě vědí), ale ani dnes mi nečiní problémy přečíst teba sto dobře čtivých stran za hodinu. Jelikož za pár dní nastupuju do práce a zase bych se k tomu měla začít učit, rozhodla jsem se, že si ještě naposledy trochu smlsnu na beletrii. Na půdě jsem vyhrabala po dědovi pár zaprášených knížek (Jirotka - Saturnin, Marshall - Už zase skáču přes kaluže, Twain - Dobrodružství Frantíka Finna). Vybrala jsem poslední zmíněnou. Je tenounká, ale zaujalo mne, že byla vydaná v roce 1900 jako první vydání. Je opravdu krásná a hlavní hrdina se v ní jmenuje pěkně po česku - Frantík. Neví někdo, proč mu nebylo necháno jméno Huckelberry? Co pamatuju, učili nás ve škole, že se přeci jména nepřekládají. Byl to důkaz vlastenectví? Co o tom soudíš Honzo? Jsem zatím asi ve třetině a knížka se mi líbí, jenom tohle mě zarazilo.
Jinak dodnes nemůžu zapomenout na probděné noci s Pánem prstenů na klíně. Do prvního dílu jsem se musela trochu nudit, o druhém ani nevím, že jsem ho četla a třetí jsem obrečela jako želva. Do brzkých ranních hodin jsem seděla na posteli, kazila si oči, nohy jsem měla přesezené, mravenci si v nich dělali dálnice, ale já se nemohla odtrhnout. Druhý díl jsem dočetla tehdy ráno v půl sedmé a rychle jsem dělala jako že spim. Myslím, že člověk by si neměl pamatovat jen obsah knížky, ale i to, co se dělo okolo jejího čtení.

středa 27. července 2011

měsíc plný dobrých zpráv a zkušeností


Po asi dvaceti rozeslaných životopisech se mi ozvali jen tři potenciální zaměstnavatelé. Po tom, co jsem slyšela od ostatních v mé situaci, je to ještě slušný průměr. Z těchto tří ozvivších se zaměstnavatelů vyšly dva pohovory. U obou dvou jsem se dostala do druhého kola a světe div se - jeden skončil budoucím podpisem pracovní smlouvy. Ten vítězný pohovor byl extrémně hnusnej. Hodina vyptávání, modelových situací, gramatického testu z angličtiny a kupeckých počtů. Při odchodu jsem měla skoro v očích slzy a říkala jsem si, že tam snad ani pracovat nechci. A co čert nechtěl, ozvali se, že mě chtějí. V pondělí nastupuju. Pro rodiče to je nejradostnější zpráva dne, týdne, měsíce... Já mám lehké obavy, ale to k tomu asi patří. Ještě před tím vítězným pohovorem jsme stihli strávit šest nádherných dní s mužem mého srdce na Slapské přehradě v kempu Skalice. Šťastnějších šest dní jsem snad nezažila.I když počasí nebylo vhodné na koupání, bylo nám tam nádherně a oba jsme byli šťastní. A šťastní jsme i dnes, když jsme se dozvěděli, že pán Bůh udělal zázrak a z jednoho páru se za pár měsíců stane rodina. To jsou zkrátka dobré zprávy, ne?