shrnovací dveře

kolik soukromí poskytují takovéhle dveře? Podle toho k čemu je požadované soukromí potřeba. Pokud je mi za nimi smutno, dokáží mě odříznout od světa spolehlivě a nikdo mě za nimi nenajde... ale co když je problém opačný? Co když nechci být nalezena? Co když nechci slyšet každé slovo z obývacího pokoje? Co když?
Mám prostě poslední dobou pocit, že mi mé staré dobré shrnovací dveře nevyhovují. Když jsme byt renovovali, tak se sestře podařilo její dveře zlikvidovat tak spolehlivě, že dostala "za trest" normální dveře ze dřeva (nebo dřevotřísky, lamina, nebo čehokoliv jiného s klikou). Já mám do pokojíku dveře jak vjezd do stodoly a ještě jsem je nezničila. Jsou tam už asi patnáct let a držej. Potvory.
A tak teď přemýšlím a nevím. Nevíte někdo jestli se dají sehnat zavírací dveře, který nebudou vypadat jako pěst na voko v interiéru a zacpou díru ve zdi o šířce cca 2 metry? a jak to zařídit nejlépe do pátku :) Taky nevíte, co? asi se s tim přestanu trápit a začnu si hledat nejakej zástupnej problém:)

Ospalé nedělní odpoledne

Konečně se nemusím učit. Máme totiž po hlavní zkoušce semestru (po již zmíněných státnicích), po prezentaci individuální seminární práce (za kterou jsem jak doufám získala dost bodů) a ted mě čeká jen prezentace skupinová (tedy jednodušší - pokud se nám podaří napsat seminárku) a letošní jediná zkouška (která by měla být snad jednoduchá). Toť ke zhodnocení mých školních výsledků. Proto teď v neděli sedím u počítače, říkám si, že bych měla napsat nějaký článek na samíka, ale nevím zaprvé o čem.. a za druhé se mi fakt nechce. Nemám ani inspiraci, ani informace, které bych mohla použít. Nevím o čem jsem přemýšlela, když jsem brala "místo" redaktorky! Pravděpodobně o slávě až za hrob. Ha ha ha. Jsem akorát všem pro zlost, protože půlka lidí, kteří mé "články" čtou, se jim směje a druhá jimi pohrdá. Ani se jim nedivím, sama bych to nečetla.
Tak jsem si přitáhla notebook do obýváku, kde trávím mé ospalé nedělní odpoledne. Stejně jako jsem trávila ospalý sobotní celý den a budu trávit ještě ospalých pět dní. To je můj plán. V minulých týdnech jsem víkendy už od pátku trávila na báječných procházkách. Teď je první můj víkend, kdy nemám příděl vlídných teplých rukou. I když těch víkendů bylo v mých předchozích 22 letech moc, tak na tenhle standart si člověk rychle zvykne... Tak tím končím. Naznačila jsem toho dost. A víc uz se píše pouze do deníčků :)

čekání na ráno

Čekám na ráno. Stejně jako pokaždé, když píšu tenhle blog (nebo mám alespoň ten pocit). Asi ho přejmenuju na "zuznin popůlnoční blog". Jsem unavená. Mám hlad. Asi mám i žízeň. A hlavně mám bordel v hlavě. Musím vydržet ještě tři a půl hodiny než se připojí kámoška a budu jí moct všechno vykecat a ulehčit si. Vlastně o nic nejde, jenom se mi prostě honí hlavou tolik myšlenek (a jedna z nich pořád vede), že prostě nemůžu spát. Uvařila jsem si čaj z máty, snědla jednu buchtu, napsala žvástík na blog a uvidíme, jestli to způsobí spaní. Stejně pochybuju. Spíš to způsobilo to, že jsem probudila mámu (vždycky se probudí, když na druhém konci bytu vstanu z postele), rozčílila psa (povytáhla jsem zpodněj deku) a to, že budu mít zase ráno červený oči od počítače už za rozbřesku. To sou mi věci. A pak má bejt člověk krásnej, ne?

všechno se kadí

Celý naše slavný Samíkování se povedlo! bylo to krásný, bylo to osobní, bylo to vřelý! Bylo to o překonávání překážek, bylo to o problémech, ale nakonec to bylo krásný! A pak se začaly věci hnojit. Psala jsem články na jeden studentskej server jako jediná. Asi dva měsíce sama. Nikoho to netrápilo, nikoho to nezajímalo. Až včera jsem se dozvěděla, že vedení školy se zdá, že server upadá a tak mu vedení našlo nové pisatele. Já jako redaktorka jsem se to dozvěděla až jako poslední od jednoho z nich. Pak jsem dostala od nich jako od nových šéfů první úkol, abych je uvedla. Plná nasrání jsem napsala poměrně výstižný článek, který se jim samozřejmě nelíbil. Tak si ho přepsali. Hmmm, super. Tak si to měli rovnou napsat sami. Ach jo. Navíc jsem nejaká přejetá, proto se mi nedaří ani v "mačkání rukou". To je ale hloupá zima.

Opět jedna dlouhá a divná noc

Šla jsem spát v půl druhé a opravdu se mi chtělo spát. Jenže poté, co jsem se ve čtyři probudila přesně napříč postelí, začala jsem se převalovat. Zážitků z večera bylo dost, bylo na co myslet (chápavý a pravidelný čtenář pochopí - došlo už i na mačkání ruky:)), tak jsem se pokusila ještě párkrát usnout, ale většinou ne na déle než půl hodiny. V pět mě to přestalo bavit a řekla jsem si, že trochu uklidím a dověsím prádlo a prostě dohoním ztracený čas. Nejdřív jsem uklidila mojí noru (převlíkla postel, posbírala svršky, složila gauč, složila učení a udělala jsem z mýho pokojíčku zase místo, kde se dá spát), pak jsem se přesunula do obýváku, kde jsem udělala téměř to samé, pak do koupelny, kde jsem dokonce i vydrbala vanu, umyvadla, záchod, vyměnila ručníky a toaletní papír a dověsila prádlo z pračky... Ted sedím v obýváku, venku svítá, já koukám uz asi po pátý na Mamma Mia! a nechce se mi spát.
Jinak kdo mne zná, tak dobře ví, že bych dobrovolně neuklízela, ale dneska to bylo nutné. Musela jsem totiž odmítnout návštěvu z důvodu neuklizeného hnízda. Což jsem nikdy neudělala! Každej kdo přišel si musel zvyknout na to jak to u nás doma vypadá, ale tentokrát jsem věděla, že by to našemu začínajícímu kamarádskému vztahu asi jenom ublížilo. Tak jsem slíbila, že ho pozvu dál příště:) a teď už můžu:) tak zatím dobrou (zatim tak maximálně "chuť" protože "noc" už se přát nedá)

nevim co psát.... Prostě mám státnice!!! Zuzna má státnice! a Endru taky! a Tiňák taky!!! já sem teda nejhorší, ale mam!!!

střízlivý zápis

Po tolika dnech mám ted poslední volnou chvilku, kdy jsem utekla spolubydle a tudíž svému špatnému svědomí od učení. Stalo se toho teď hodně a hodně se toho stane v nejbližších dnech, ale to hlavní by měly být asi ekonomické státnice, které se ve středu nezadržitelně blíží. Strach-mám, učit se-nechci (ale musím!!!), náladu-nemám, myšlenky na cokoliv jiného-mám... Navíc už mám naplánovaných tolik věcí, které musím udělat hned ve čtvrtek (až vystřízlivím), že ani pak nebudu vědět kam dřív skočit (zřejmě ale opět po učebnici ekonomie, protože opravný termín je hned za měsíc)... Do toho se mi zase bouří hormony a já mám pocit, že je načase najít si "pana Pravého". Jeden báječný aspirant na tuto pozici by tu byl, dokonce už tu o něm padla i zmínka, ale opravdu začít randit měsíc před státnicemi a první pusu dostat tři dny před nima, opravdu není to pravý pro povzbuzení mozkový aktivity. Nablblej výraz se vrací každou půlstránku... zamyslet se nemůžu, je to se mnou pořád horší a horší...
Tak mi držte palce prosím