bolavá záda a prošívaná deka

Moribundus je slabé slovo. V posledních dnech jsem v plné síle poznala co je to ischias, lumbago, houser a ústřel. Všechno to znamená vpodstatě to samé. Pokud nejdete na rentgen nebo dokonce na CT, tak to od sebe nepozná ani neurolog. Zkrátka jedním hloupým a trapným pohybem si znemožníte vpodstatě jakýkoliv pohyb na víc jak tři týdny. Bolelo to jako čert. Mělo to dvě vlny. Nejprve takové nepatrné zaseknutí v bederní páteři, pak už jsem se nemohla posadit na dýl jak deset minut, následovala fáze "sednu si a pak se deset minut narovnávám" pronásledovaná fází "stejně nikam nedojdu". Jak sezení nebo stání tak i ležení bylo problém. když přišla po týdnu recidiva, musela jsem u sebe mít obětavého asistenta abych vůbec vstala z postele na záchod. Navštívila jsem plzeňskou neurologii kde mě sjeli jako malý dítě na téma Co si tam vůbec dovoluju chodit bez doporučení. Dostala jsem prášky, po nichž jsem tři dny prospala a od té doby se to velmi pomalu zlepšuje. Nevím, tahle nemoc asi potřebuje fakt vyležet a pak sama odejde. Nicméně na rozloučenou jsem jí upekla tu nejhezčí prošívanou deku co umim. Byla moje první a chci jí zítra naservírovat mému drahému k snídani až se náležitě o hodinu déle vyspíme. Takže drahé lumbago - NAZDAR!!!

Pu Erh smrdí a chutná jako chcíplá ryba

to je asi tak vše co jsem chtěla říct. Sice je podle všech článků neomezeně prospěšný, lze jím léčit všechno od bolestí žaludku přes nadváhu až po rakovinu, ale ruku na srdce, kdo si chce po půl hodině krknout dobře odleželou rybu?

Nová kolej

Před rokem jsem psala zoufalý článek o tom, do jaký díry jsme se to nastěhovaly... Ale dneska mám potřebu napsat nový článek o nové koleji v tomtéž městě.
Abychom se mohly občas obléct i za ženy - k čemuž patří podpatečky a sukýnky - musely jsme se vzdát bydlení vprostřed polí kde podpatky opravdu neobstály a hodit záda v sukni do bláta se mi podařilo jenom jednou, ale jako poučení to stačilo.
Tak jsme se nastěhovaly na druhý konec Plzně do osmého patra koleje na Lochotíně. Pokojíček je tedy menší než na Borech, vybavený starším nábytkem, ale zato o dost účelněji. Máme vlastní chotbičku s kuchyňkou (dvouplotýnkový vařič a lednička, kterou jsme měli předtím pro čtyři lidi nyní pro dvě!), vlastní veliké zrcadlo, pro každou jedna velká skříň spíše ramínková a koupelna spojující naší chodbičku s chodbou vedlejšího pokoje. Vše uzamykatelné! Záchod s klíčem, který poskytne dostatek soukromí, dvě umyvadla a obří sprcha. Je pravdou, že to není nic moderního, ale na to s*re fena. A pak - ten pokoj! Malej, ale útulnej. Proti dveřím je přes celou stěnu okno, pod nímž je po celé délce pracovní stůl. Po bocích toho dlouhého stolu jsou ještě skříňky, na které se dají odložit i dva otevřené velké sešity vedle sebe. To mi učarovalo! Tolik místa! A perfektní stolní lampičky, které se tedy trochu kymácí a když je nastavíte do nějaké polohy, tak si to lampička ještě třikrát rozmyslí, zakymácí se, klesne, ohne se a vy pak přistoupíte na to, že její zvolená poloha je stejně lepší:) A jinak mi strašně připomíná hlavu robíka, takže máme asi přezdívku:) A za tím obřím oknem je čarokrásnej výhled do údolí (z osmýho patra vypadá všechno jako údolí). Vidím na fakultní nemocnici, na zelený listnatý stromy, z nichž občas vykoukne nějakej ten domek a na obzoru hrad... idylka.
Ale abych to tu jen nevyzdvihovala, tak to tu bylo po příjezdu trochu šmucig, tak jsem to tu chtěla vytřít savem, který jsem si koupila, ale nějak mě nenapadlo koupit si i kýbl a koště... takže jsem vytírala pomocí kýble na odpadky a od sousedky jsem vyžebrala rendlík na vodu, abych si mohla vůbec ohřát vodu na čaj. Na tohle tu nejsou zařízený. Ale vzhledem k všem těm kladům je nějakej ten chybějící kýbl a varná konvice jenom maličkostí.

Měl to být komentář a je z něj článek

původně to měl být krátký komentář ke komentáři J-lo, ale nějak se to zvrhlo

On ten facebook je takovej vlezlej. Původně jsem s ním začala, protože kamarádka byla na půl roku v Turecku a jedinou cestou jak vídat její fotky, které průběžně přidávala, byl onen proklatý facebook. No a jak už to se závislostí bývá, začneš na malý dávce (fotkách) a celou dobu si říkáš, že přece vždycky můžeš přestat. A pak se ti tam hlásí přátelé a ty prostě cítíš povinnost zásobovat je informacemi ze svého života. A taky se objeví ten slavný příznak spočívající v tom, že prostě musíš hlídat, jestli tvůj děsně vtipnej status někdo neookomentoval. A proto jsi na facebooku (čili "fejsu") pečenej vařenej. Závislost už je rozjetá. A teď i když víš, že to není dobrý, tak prostě přestat nemůžeš. Závislost se projevuje i tak (a teď přichází osobní zkušenost kamarádky), že když se vracíte z výletu tak přemýšlíte o tom, co hrozně vtipnýho napíšete na fejs, aby to "kamarády" zaujalo a okomentovali to. Moje závislost skončila ze dne na den. UVědomila jsem si, že už tuhle drogu nepotřebuju. Že mi neprospívá. Že mi škodí. I přes veškerou tuhle mojí velkou motivaci to byl těžkej měsíc. Prvních pár dní jsem nevěděla co s prsty na internetu. Ohromě jsem se nudila a zajímalo mě, co dělají mí fejsokamarádi. Ale i tohle přejde. Dneska už je to dva a půl měsíce a mám pocit, že jsem úplně vyléčená. V příštím postu popíšu, jak komplikovaný bylo vůbec to konto zrušit.

velké životní změny

Už jsem celou věčnost nenapsala nic na blog. Je to jednak proto, že jsem spáchala internetovou sebevraždu - zrušila jsem facebook- tudíž procházím odvykací léčbou závislosti na publikování svých intimností.Druhak proto, že nikdy nevím jak se zápisem začít. Tak začněme trochou bilancování.

Od doby kdy jsem začala psát se mnohé změnilo. Nastoupila jsem na vysokou, našla si životního partnera, absolvovala vysokou, chytila kytici na svatbě, zase jsem se dostala na vysokou a teď jsem krůček od toho aby mě z ní zase vyhodili. V pátek dělám dost rozhodující zápočet a hned v pondělí potom zkoušku - pro přehlednost z jinýho předmětu. Jo, nechala jsem si dva hříšky na konec prázdnin, ale jinak to nešlo. Už jsem vyslechla spoustu řečí o tom, že jenom lajdáci si nechávají zkoušky na konec prázdnin, že pokud tu školu budu muset prodloužit, tak že o tom ať ani neuvažuju. Takže se teď učím. I když ne pořád. Teď zrovna jsem se namalovala, oblíkla tak abych byla neodolatelná a učesala si své čerstvě nabyté rusé vlasy. A čekám na miláčka, až mne přijde od toho učení rozptýlit. Chěla jsem vyrazit ven na procházku, ale venku budou do té doby padat trakaře.

Tenhle příspěvek píšu už třetí den. Ještě jsem ho nepublikovala. Po takové době je to těžky zmáčknout to tlačítko "publikovat příspěvek". Ale tak to asi zkusim. Publikuju to. Jo, mám na to! zuzno, ty na to máš! zmáčkni to! tak šup! tak jo... publikovat

LOL

Tak na tohle se nedá nic jiného říct! LOL! já se směju! A směju se i když si myslím, že to je jen srandovní fake od nějakého českého hackera. Směju se úlevou. Je mi najednou tak nějak dobře. Náš facebook nefunguje. Kruci to je skvělá zpráva! Tak alespoň sem napíšu svůj poslední status:
"Z mého posledního pozorování vyplývá, že pro dlouhý a zdravý život se mužům doporučuje pravidelná masturbace a ženám detoxikace. Což takhle si to vyměnit?:-)"

v patách s chřipkou

Kdykoli mi jde o nějakou náročnou zkoušku, zápočet, společenskou událost nebo prostě jenom o něco, kde nesmím chybět - skolí mě nějaké bolení. Když už jsem překonala silný hexenšus, s nímž na zádech jsem byla nucena vydat se na státnice, dále přijímací zkoušky do našeho navazujícího ústavu s tímtéž pokouší se o mne v sedmém týdnu školy chřipka. Bydlíme tu trochu odříznutě, tak jsme jednou zmoklí seděli hodinu a půl na přednášce a než jsem se stihla převléct do suchýho, už mě měla. Začala jsem kýchat, krk se mi stáhl a druhý den (včera) jsem pocítila ono známé pálení v krku. V noci jsem stihla naspat jenom asi pět hodin, nebot jsem se pořád budila a to mám zítra dva poměrně důležitý testy. Kdybych se aspoň v noci mohla učit, ale to jsem se snažila neudusit. Takže teď mě bolí celé tělo, chce se mi spát, musim se učit a má přijet aspoň na otočku Honza... No nebudu to přemáhat, jdu spát. Zítra to nějak dopadne. Musí