ta slavná pizza

tak konečně došlo k té dlouho slibované pizze. Na to, jak sem se těšila, že půjde o nějakou intimitu maximálně v nás třech lidech (dva kluci a já-tuhle společnost ještě zvládám) jsme tam byli v pěti (čtyři kluci a já). Musim uznat, že všichni pohodáři, ale až příliš často padala slova jako intimní prostředí, intimita, maxim... Také potom padaly narážky na to, jak se Kantýna vždycky navoní, když jde za mnou.. Jak je ten chlapec hezky vychovaný. Bože, kdyby věděl... Já se tu kvůli němu strojím, blázním s mejkapem, vybírám kabát, aby mi ladil se šálou, snažim se ze sebe udělat dámu a on asi ani netuší, jak mi je děsně vždycky, když od něj odcházim... Když se loučíme. Proč musí být loučení vždycky tak křečovitý. Mam dojem, že by to unes, kdybych mu dneska na férovku řekla "tak hele a máš se mnou vlastně něco v úmyslu?". Dneska sem měla sto chutí to říct. Nebyla jsem od toho daleko. Jenže za náma šla celá ta kompanie, tak sem si řikala, že jestli mám dostat "přez prsty" tak jen od jednoho. Mám teď trochu strach, že ten náš "vztah" zůstal tak moc otevřenej a nedořešenej, že z toho zase začnu přez víkend usuzovat nějaký romány a něžnosti až mě to bude potom mrzet. Zuzno, dej si pohov!
Kantýna, ty tuhle stránku znáš a já to vim, ale pochybuju o tom, že tě napadne si to někdy přečíst... Tak dobrou noc, vy všichni, kteří máte v hlavě zmatek!

Joy Adamsonová

kdo z vás by jí neznal... Neznáte? Neznáte lvici Elsu? Neznáte Volání divočiny? Nevyrostli jste na Obklíčeni slony? Barbaři!
tato žena, která věnovala svůj život africe, africké přírodě a zvířatům, je shodou náhod z Čech! Tehdy se ještě nejmenovala Adamsonová, narodila se jako Joy Frederika Victoria Gessnerová v Opavě! Byla to původem německá rodina, která splodila tuto milovnici lvů a slonů. Narodila se v roce 1910 a po dvanácti letech se přesěhovala s matkou do Vídně. Tam si našla svého prvního manžela se kterým odcestovala ještě před válkou prvně do Afriky. tam poznala svého druhého muže, který ji naučil kreslit. Svého posledního muže potkala opět v africe a s ním založila farmu na které vychovala opuštěné lvíče - Elsu. K jejímu náhlému skonu přispěl mladý africký chlapec, který ji v jejích 70-ti letech zabil.
Není to parodie? Celý život prožila v Africe, kde našla své štěstí a lásku a nakonec tam v požehnaném věku náhle zemřela... Bylo jí sedmdesát a prožila krásný život, tak by to mělo být... (i kdýž to zní hloupě)

trocha kýče:)

háje zelený

děcka, kdo z vás byl někdy tak v háji, že vy si chtěl jen tak dobrovoloenpoplakat?
tak já ted sem. Byl tu, voněly mu vlasy a byl úžasneja dokonce sme se dohodli že známe stejný filmy... Jeden film, co nezná většina normálních lidí, aa známe ho my dva... krása..

objetí

k tomu včerejšku. Zuzna byla emotivní, asi přehnaně. Ale zjistila, že existuje člověk se kterým se jí nejlépe objímá. Nikdy nevěřila, že se dají muži hodnotit podle měkkosti objetí, podle výšky objímacího ústrojí, podle celkového dojmu a něžnosti.Ač tím teď možná sklamu všechny Honzíky, Jíříky, Honzy a Filipy včerejší objetí bylo úplně akorát. Měkká a bezpečná náruč, voňavé vlasy a já jsem se do té náruče schoulila a zavřela oči (vlastně jen jedno, to druhé jsem ani otevřít nemohla). Došlo mi to až dneska že to bylo tak krásné... byla jsem včera uvolněná. budu pít vínko častěji. zdravím sníh!

letargická

Hrdinka thoto blogu - zuzna, už konečně vypadá tak, jak by si přála. Oči blankytně modrozelené, tváře červené, v každém oku slzu. Je to slza štěstí? Neví. Její smutný hrdina, Honza jí vysekl tolik poklon, že zčervenala jako růže za úsvitu. A její okouzlující rytíř Kantýna jí objal. Objal jí objetím přítele. Zuzna téměř plakala. Její oko bylo smutné, ale blažené. Málem totiž získala tutéž ozdobu, kterou má její otec. Málem přišla o oko. A to ve hře. Házení sněhem. Dostala přímý zásah a plakala. Po čase (nyní) pláče raostí a rozpaky, protože ví, že ačkoli jí rytíř Krčma (kantýna) má alespoň za přítele, teď se kouluje s jinou. Oko bolí. Zuzna mu jde ulevit zavřením. Asi hned neusne, protože na hradě veselí pokračuje a ona dobře rozezná jeho hlas... a hlasy jiných dvorních dam...
dobrou noc všechny oči, které jste byly zasaženy sněhem, dobrou noc oči, které pláčete pro lásku...

Hledá se štěně!

Beník asi umírá... To je dědovo pes, jeho jediný společník. Dneska byl u veterináře a byla mu zjištěna buď otrava jedem na krysy, nebo tumor. Vyhlídky hodně špatné.. asi pětidenní. Proto, ač se to zdá sebemorbidnější, sháníme štěně. Ale jaké? Otázka je namístě, protože Benny je boxer (už druhý v řadě-oblíbené plemeno, ale ne našeho otce) a náš otec by mu koupil spíše něco menšího (aby mu to nevochcávalo keře na chatě). A teď babo raď! Máme se držet oblíbeného plemene majitele, nebo pořídit něco, co bude majitel také milovat, ale bude to snesitelnější pro okolí? Očekávám návrhy na plemeno.