Valentýnské vyznání

Nikdy jsem tenhle komerční svátek neslavila. Nebo jsem se ho spíš snažila ignorovat, kvůli neexistenci spoluslavitele. Teď, když přišel můj první velký a vážný vztah, přijde mi najednou jako naprostá hloupost vyznávat si lásku pomocí nějakých dárečků, které vybíráte s děsem v očích místo s láskou v srdci. Možná si říkáte: proč s děsem, když ho miluje? Ale už jsem se s jedním dárečkem nestrefila a bylo mi to sděleno (a Zuznu to zamrzelo). Proto teď tolik blbnu, když mu mám něco koupit. Sice jsem založením romantička (nebo jsem si to alespoň po celých svých 22 let myslela), ale nedokážu kupovat takový ty blbinky jako plyšáčka se srdíčkem a něco co je vod pohledu celý růžový. Myslim si, že by to to moje racionální zlato stejně neocenilo. Tak jsem nakonec zvolila něco co ukáže, že už ho alespoň trochu znám a rezignuju na srdíčkovaný taštičky. Dostane to tak, jak to je:)