maminčiny rady

Každému jeho mmaminka předává důležité životní rady a hodnotové soudy. Když si to tak vybavím, tak moje maminka (a vlastně oba rodiče) má několik důležitých vztahů "problém - řešení" o které se s vámi musím podělit:

Nemůžu spát - piješ moc kafe

Bolí mě břicho - moc jíš

Moc mě bolí břicho - budeš mít menstruaci

Bolí mě hlava - málo spíš

Hodně mě bolí hlava - nenosíš ponožky (skrytě poukazujíc na zánět dutin)

Bolí mě cokoliv - seš líná a nechodíš ven
.
.
.
.

jdu ven - budu babičkou!!!
(pokud mi život přinese další, podělím se o ně s vámi:) )

podzimní romance

Včera, jako by to bylo před sto lety, vyznávali jsme si naše smutky, touhy a snad i lehce nadsazenou lásku s milým, který na 200 kilometrů vzdálen jest. Líce mi rudly při pomyšlení, že tak krásná slova určena jsou mě. Snad jediné co prozradilo, že se píše rok dvoutisícý a ne devatenáctistý bylo to, že naše myšlenky nepřenášeli poštovní posli, ale internet. Romantici opravdu ještě žijí!

chebská mafie

Asi dostanu na držku od firmy co nám dělá na koleji nová plastová okna. (blíže na: http://www.samik.eu/web/clanek/188-okna-a-okynka/ )Napsala jsem to tak jak jsem to cítila a s myšlenkou, že tito pracanti přece nesledují studentský server, natož aby si tam četli nějaké intelektuální plky o oknech, jsem ho pustila na síť. Včera se po týdnu vrátili na naší kolej dokončovat jiná patra... a najednou se mi doneslo, že jsem mezi nimi slavná. Prej "no ta spisovatelka... no ta Zuzana..., jak vona se menovala? jo Klůfová!" no ted se bojim vylézt na chodbu, abych nedostala něčim po hubě. A to jsem jenom napsala svůj názor. Firmu jsem nejmenovala a ani nechci. Píšu úvahy, ne udání.

zuzna.blogspot.com

adopt your own virtual pet!

Konstruktivně strávené čtvrteční dopoledne

I přesto že nejsem žáná kikina, mám ráda hezky upravený zevnějšek. Proto, když se v zoufalé chvilce spolubydla rozhodla jít na nehty, šla sem ráda s ní... Nezažila jsem krásnější dopoledne. Stříhání nehtů, pilování a pak několik vrstev kdovíčeho... bylo to úžasný.. Obsluhoval mne vietnamec přibližně v mém věku, byl něžný a měl krásné oči (víc vidět nebylo, měl roušku). Když už jsem měla drápky jako ze žurnálu, přišlo zdobení francouzskou manikůrou (v tu chvíli si roušku sundal a když jsem mu podala ruku, měl jí tak blízko obličeje, že jsem na ní přímo cítila jeho dech). Několikateré zapékání a pak ... masáž voňavým krémem... blaho... no za 250,- neberte to. Tomu říkám marketing mít v univerzitním městě slevu na nehty pro studentky 50%. Jsou to šikulové.