shrnovací dveře

kolik soukromí poskytují takovéhle dveře? Podle toho k čemu je požadované soukromí potřeba. Pokud je mi za nimi smutno, dokáží mě odříznout od světa spolehlivě a nikdo mě za nimi nenajde... ale co když je problém opačný? Co když nechci být nalezena? Co když nechci slyšet každé slovo z obývacího pokoje? Co když?
Mám prostě poslední dobou pocit, že mi mé staré dobré shrnovací dveře nevyhovují. Když jsme byt renovovali, tak se sestře podařilo její dveře zlikvidovat tak spolehlivě, že dostala "za trest" normální dveře ze dřeva (nebo dřevotřísky, lamina, nebo čehokoliv jiného s klikou). Já mám do pokojíku dveře jak vjezd do stodoly a ještě jsem je nezničila. Jsou tam už asi patnáct let a držej. Potvory.
A tak teď přemýšlím a nevím. Nevíte někdo jestli se dají sehnat zavírací dveře, který nebudou vypadat jako pěst na voko v interiéru a zacpou díru ve zdi o šířce cca 2 metry? a jak to zařídit nejlépe do pátku :) Taky nevíte, co? asi se s tim přestanu trápit a začnu si hledat nejakej zástupnej problém:)

Ospalé nedělní odpoledne

Konečně se nemusím učit. Máme totiž po hlavní zkoušce semestru (po již zmíněných státnicích), po prezentaci individuální seminární práce (za kterou jsem jak doufám získala dost bodů) a ted mě čeká jen prezentace skupinová (tedy jednodušší - pokud se nám podaří napsat seminárku) a letošní jediná zkouška (která by měla být snad jednoduchá). Toť ke zhodnocení mých školních výsledků. Proto teď v neděli sedím u počítače, říkám si, že bych měla napsat nějaký článek na samíka, ale nevím zaprvé o čem.. a za druhé se mi fakt nechce. Nemám ani inspiraci, ani informace, které bych mohla použít. Nevím o čem jsem přemýšlela, když jsem brala "místo" redaktorky! Pravděpodobně o slávě až za hrob. Ha ha ha. Jsem akorát všem pro zlost, protože půlka lidí, kteří mé "články" čtou, se jim směje a druhá jimi pohrdá. Ani se jim nedivím, sama bych to nečetla.
Tak jsem si přitáhla notebook do obýváku, kde trávím mé ospalé nedělní odpoledne. Stejně jako jsem trávila ospalý sobotní celý den a budu trávit ještě ospalých pět dní. To je můj plán. V minulých týdnech jsem víkendy už od pátku trávila na báječných procházkách. Teď je první můj víkend, kdy nemám příděl vlídných teplých rukou. I když těch víkendů bylo v mých předchozích 22 letech moc, tak na tenhle standart si člověk rychle zvykne... Tak tím končím. Naznačila jsem toho dost. A víc uz se píše pouze do deníčků :)