Měl to být komentář a je z něj článek

původně to měl být krátký komentář ke komentáři J-lo, ale nějak se to zvrhlo

On ten facebook je takovej vlezlej. Původně jsem s ním začala, protože kamarádka byla na půl roku v Turecku a jedinou cestou jak vídat její fotky, které průběžně přidávala, byl onen proklatý facebook. No a jak už to se závislostí bývá, začneš na malý dávce (fotkách) a celou dobu si říkáš, že přece vždycky můžeš přestat. A pak se ti tam hlásí přátelé a ty prostě cítíš povinnost zásobovat je informacemi ze svého života. A taky se objeví ten slavný příznak spočívající v tom, že prostě musíš hlídat, jestli tvůj děsně vtipnej status někdo neookomentoval. A proto jsi na facebooku (čili "fejsu") pečenej vařenej. Závislost už je rozjetá. A teď i když víš, že to není dobrý, tak prostě přestat nemůžeš. Závislost se projevuje i tak (a teď přichází osobní zkušenost kamarádky), že když se vracíte z výletu tak přemýšlíte o tom, co hrozně vtipnýho napíšete na fejs, aby to "kamarády" zaujalo a okomentovali to. Moje závislost skončila ze dne na den. UVědomila jsem si, že už tuhle drogu nepotřebuju. Že mi neprospívá. Že mi škodí. I přes veškerou tuhle mojí velkou motivaci to byl těžkej měsíc. Prvních pár dní jsem nevěděla co s prsty na internetu. Ohromě jsem se nudila a zajímalo mě, co dělají mí fejsokamarádi. Ale i tohle přejde. Dneska už je to dva a půl měsíce a mám pocit, že jsem úplně vyléčená. V příštím postu popíšu, jak komplikovaný bylo vůbec to konto zrušit.

velké životní změny

Už jsem celou věčnost nenapsala nic na blog. Je to jednak proto, že jsem spáchala internetovou sebevraždu - zrušila jsem facebook- tudíž procházím odvykací léčbou závislosti na publikování svých intimností.Druhak proto, že nikdy nevím jak se zápisem začít. Tak začněme trochou bilancování.

Od doby kdy jsem začala psát se mnohé změnilo. Nastoupila jsem na vysokou, našla si životního partnera, absolvovala vysokou, chytila kytici na svatbě, zase jsem se dostala na vysokou a teď jsem krůček od toho aby mě z ní zase vyhodili. V pátek dělám dost rozhodující zápočet a hned v pondělí potom zkoušku - pro přehlednost z jinýho předmětu. Jo, nechala jsem si dva hříšky na konec prázdnin, ale jinak to nešlo. Už jsem vyslechla spoustu řečí o tom, že jenom lajdáci si nechávají zkoušky na konec prázdnin, že pokud tu školu budu muset prodloužit, tak že o tom ať ani neuvažuju. Takže se teď učím. I když ne pořád. Teď zrovna jsem se namalovala, oblíkla tak abych byla neodolatelná a učesala si své čerstvě nabyté rusé vlasy. A čekám na miláčka, až mne přijde od toho učení rozptýlit. Chěla jsem vyrazit ven na procházku, ale venku budou do té doby padat trakaře.

Tenhle příspěvek píšu už třetí den. Ještě jsem ho nepublikovala. Po takové době je to těžky zmáčknout to tlačítko "publikovat příspěvek". Ale tak to asi zkusim. Publikuju to. Jo, mám na to! zuzno, ty na to máš! zmáčkni to! tak šup! tak jo... publikovat