bolavá záda a prošívaná deka

Moribundus je slabé slovo. V posledních dnech jsem v plné síle poznala co je to ischias, lumbago, houser a ústřel. Všechno to znamená vpodstatě to samé. Pokud nejdete na rentgen nebo dokonce na CT, tak to od sebe nepozná ani neurolog. Zkrátka jedním hloupým a trapným pohybem si znemožníte vpodstatě jakýkoliv pohyb na víc jak tři týdny. Bolelo to jako čert. Mělo to dvě vlny. Nejprve takové nepatrné zaseknutí v bederní páteři, pak už jsem se nemohla posadit na dýl jak deset minut, následovala fáze "sednu si a pak se deset minut narovnávám" pronásledovaná fází "stejně nikam nedojdu". Jak sezení nebo stání tak i ležení bylo problém. když přišla po týdnu recidiva, musela jsem u sebe mít obětavého asistenta abych vůbec vstala z postele na záchod. Navštívila jsem plzeňskou neurologii kde mě sjeli jako malý dítě na téma Co si tam vůbec dovoluju chodit bez doporučení. Dostala jsem prášky, po nichž jsem tři dny prospala a od té doby se to velmi pomalu zlepšuje. Nevím, tahle nemoc asi potřebuje fakt vyležet a pak sama odejde. Nicméně na rozloučenou jsem jí upekla tu nejhezčí prošívanou deku co umim. Byla moje první a chci jí zítra naservírovat mému drahému k snídani až se náležitě o hodinu déle vyspíme. Takže drahé lumbago - NAZDAR!!!