peru boty

a je to detektivka:) snad jim to pomuze:) doufam, že nezničim pračku

netradiční velikonoce

Nemůžu říct, že bych byla úplnej pohánek, ale už několikátej rok zůstávám na Velikonoce sama doma. Tedy spíše na střídačku u mě a u Honzy. Honzovo maminka se na Velikonoce připraví nakoupením čokoládových zajíců, vajíček, bonbonů a nabarvených vajíček v NDR. A tady je střet světů. U nás doma se vždycky barvily vajíčka v cibuli nebo v OVO barvách a pomlázkou jsme dostaly tak maximálně od táty, kterej jí nahrazoval občas i dalšími švihavými nástroji. U Honzy už jsou od pátku připravený pomlázky z čerstvých vrbových proutků, on se těší jak malej kluk a v pondělí dostaneme s jeho maminkou na prdel od šesti chlapů, kteří pak naskáčou do auta a svorně objedou všechny ženské příbuzné v okolí. A já teď nevím, jak se chovat. Vajíčka nemám nabarvený, protože vím, že by to chlapi neocenili (a ani na to nebyl čas a nálada), ale zase je mi hloupý mít na velikonoční pondělí prázdné ruce. Tak jsem si proti svýmu přesvědčení navlíkla zimní kabát, boty a šla k vietnamcům shánět kinder vajíčka sněhem... je to hloupý, ale něco bych jim jako koledu dát měla a jelikož se u nich nechlastá, tak přinést flašku ferneta je nemístný. achich... no nic,ono to stejně není k pochopení.

pohřební

žiju v nějakém divném světě. V mém světě jsou obchody (když pominu ty obří) stále zavřené, výlohy zhasnuté, den tmavý. Den jako takový má jen 16 hodin - osm hodin pracuji a osm spím. A z mých kolegů by se měli pravděpodobně stát mí přátelé. Hlavní problém tkví v tom, že prostě nechci aby to byli mí přátelé. Kamarády mám jiné, bližší, lepší. Kamarádi mne nenutí dělat si gelový nehty, abych byla upravená. Netlačí mne do toho abych si nechala obarvit hlavu melírem, protože mne to zaručeně hrozně prosvětlí a dodá mi to šmrnc. Kamarádi mne mají rádi i s nehtama okousanýma na maso, s mou původní barvou vlasů (za kterou si stojim a mě se prostě líbí!) a ve vytahanym tričku a děravejch džínsech. Jenže sociální skupina, do níž jsem teď byla zařazena se mne snaží předělat k obrazu svému. A já ten obraz nesnáším.


Ps: ještě jedna vtipná k dobru - Jednoho rána jsme odnášeli do auta urny s Honzovo prarodiči a máma se na mě otočila a vzhledem k mému dress codu vtipně dodala: "Von někdo umřel?"