netradiční velikonoce

Nemůžu říct, že bych byla úplnej pohánek, ale už několikátej rok zůstávám na Velikonoce sama doma. Tedy spíše na střídačku u mě a u Honzy. Honzovo maminka se na Velikonoce připraví nakoupením čokoládových zajíců, vajíček, bonbonů a nabarvených vajíček v NDR. A tady je střet světů. U nás doma se vždycky barvily vajíčka v cibuli nebo v OVO barvách a pomlázkou jsme dostaly tak maximálně od táty, kterej jí nahrazoval občas i dalšími švihavými nástroji. U Honzy už jsou od pátku připravený pomlázky z čerstvých vrbových proutků, on se těší jak malej kluk a v pondělí dostaneme s jeho maminkou na prdel od šesti chlapů, kteří pak naskáčou do auta a svorně objedou všechny ženské příbuzné v okolí. A já teď nevím, jak se chovat. Vajíčka nemám nabarvený, protože vím, že by to chlapi neocenili (a ani na to nebyl čas a nálada), ale zase je mi hloupý mít na velikonoční pondělí prázdné ruce. Tak jsem si proti svýmu přesvědčení navlíkla zimní kabát, boty a šla k vietnamcům shánět kinder vajíčka sněhem... je to hloupý, ale něco bych jim jako koledu dát měla a jelikož se u nich nechlastá, tak přinést flašku ferneta je nemístný. achich... no nic,ono to stejně není k pochopení.