Přátelé, jak jsem psala v minulém příspěvku, jsem neschopná usnout doma, když něco není v pořádku. Pokud je počet členů v domácnosti nestálý, nestabilní, jsem ve střehu. No a když už moje sestřička navštíví domov před osmou hodinou, tak za ní hned po osmé hodině přitáhne i její drahouš. Nevím co se v takových situacích dělá. Snažila jsme se najít nějaké místo kam bych se šla uklidit, pokoušela jsem se sehnat nějaké přátele, se kterými bych mohla jít někam ven. Poslední možností byli poloprarodiče, ale vzhledem k denní době bych je musela chca nechca opustit a vrátit se domů pravděpodobně v ségřiným nejlepším (ať to zní jak to zní, tyhle situace fakt nemam zmáknutý). Proto nakonec sedím v obýváku, ségra je s nim zavřená v pokojíku a já se užírám abych náhodou neslyšela nějakej zvuk, co jsem slyšet nechtěla... Prostě je to trapný. On si mne dobírá, protože jsem klasickej počítačovej člověk (dobírají si mne všichni, ale proč i tenhle člověk, co mě vůbec nezná?) a já se cítím lehce uraženě, protože zase nevím, co na to říkat.
Už jsem si zvykla na samotu a vlastně jediným mým vyjadřováním je psaní na různé blogy. Když přijdou naši domů, povídají si spolu sami. Možná by si chtěli povídat i se mnou, ale já se potřebuju trochu rozmluvit. Prožívám-li celý den jen se psem a s televizí, vůbec mne to nenutí k nějaký interakci. Tak asi mluvit přestanu úplně.