dLoUhÁ nOc

Ne, nemyslete si, neblbnu a nesnažím se ze sebe udělat emopako, jenom prostě nemůžu spát a přemejšlela jsem, čím nadpis článku ozvláštnit. Protože je asi jedna hodina ráno a to je pro můj prázdninový režim přeci jen dost tvrdá rána pod pás, rozhodla jsem se napsat zase něco ze svých plků na internet.
Nespím protože mám v podvědomí zakódovanou zvýšenou ostražitost, pokud někdo z rodiny doma chybí. Což se dneska povedlo vlastně dvojnásobně a i přestože byl tento deficit již asi před hodinou napraven, ostražitost mne přemohla a dosud nespím. Moje sestra chodí z práce poslední dobou později a později. Není to tím, že by měla za zaměstnavatele tyrana (i když kdo z vás viděl její pracovní smlouvu, ví o čem mluvím), ale tím, že má v Jirkově najdutého boyfrienda. Dokud se vracela domů v týdnu před devátou, nebyl problém. Věděli jsme kde je a hlavně, že se vrátí, ale dneska jsme jí s mamčou už dvakrát volaly jako stíhačky, protože ani v jedenáct nebyla doma. Oteček náš předrahý zase trávil večer se svými "kamarády z mokré čtvrti" a tak ho ani netrápilo, že doma nejsme kompletní. Nakonec se spolu sešli doma vlastně současně, kolem půlnoci. Nevím. Přemožena zvykem jsem odešla do věčných lovišť kolem jedenácté a tím pro mne začalo to nervózní pospávání. Nakonec, když se oba sešli doma (což jsem usoudila podle toho, že mamča tak hlasitě nechrápe a ani by si o půl jedné nedávala koupel) a klidně usnuli, já tu sedím, mám oči jako brambory a nemůžu spát. Taky se mi chce na záchod, o čemž klidně dle (http://j-lo-mour.blogspot.com/2008/07/stavte-se-ztra-na-velkou.html) Honzy můžu mluvit. To bych nikdy nevěřila, jaký věci budu mít chuť takhle v jednu ráno dělat. To, že si chci uklidit skříň, o tom mluvim už dlouho, ale věřim tomu, že na to stejně nedojde, jako na spoustu dalších věcí, o kterých tolik kecám.

Taky mne dneska silně rozhořčilo, že jsem nemohla jít plavat, přestože jsem chtěla. Naplánovala jsem si pracovní den a odpoledne a k završení toho všeho kiláček nebo dva v bazénu. Abych nešla úplně rozhicovaná a hladová, usmyslela jsem si, že půjdu ve čtvrt na osm pěkně po večeři a hezky v době, kdy už tam nikdo nebude. No jenže on tam tou dobou opravdu nikdo nebyl. Ani personál. Protože lázně mají o prázdninách víkendovou provozní dobu, o čemž se nikde na internetu nic nedočtete, snad pouze v jednom .pdf souboru, který mi nevím proč nejde otevřít. Takže plavky musím navléci nejdříve v 6:45 abych mohla od sedmi plavat a nejpozději v 17:40. Potvory proradný. Člověk když má prázdniny, tak přece nebude vstávat brzo ráno a večer si ukrajovat ze slunného odpoledne, když hala je osvětlená a krytá a dá se v ní plavat klidně celou noc. No nic, zkusim zabrat, ale počítač radši nevypnu, co kdyby se mi to nepodařilo. To bych byla odsouzena k další půlhodince psaní.