bolest hlavy, třeštivá, nesnesitelná, už se zdá, že ustupuje a začne tupě tlačit na mozek.... hledání temné kobky, místa s minimálním hlukem a rovnou zemí... nalezení akupunkturisty... proč jsou na mě dva?!.... uzření jehel.... bolest se ztrácí... opětovné uzření jehel... zuzno, do čeho si se to dala?... teplo jeho ruky připomíná bezpečí, klid... pích... škub... dobrý, tak teď ještě tu druhou, pokud už jsem neomdlela, žiju. Žiju, protože to píchání pokračuje. Nastává zoufalý pokus o úsměv, varování před mdlobami a je to. vysvobozena tatínkem zachráncem odcházím s šokem. Šok je to malý, ale v zápětí je vystřídán velkými výčitkami, v hlavě mi proběhne seznam vážných nemocí, které lze chytit jehlou. na žebříčku vede aids a žloutenka... pak už jen terapie Shrekem a podpora kamarádky. Ráno ještě menší letargie vyvolaná stálou slabostí v pravé ruce a večer už je zase každej hrdina:) díky kobro

zuzna dnes má zvláštní den. Je to snad pocit vyhoření, pocit prázdnoty z právě vyletivších mláďat z hnízda. Ne, nemám mláďata, ale mám přítele (kamaráda, známého), který mě potřeboval. Možná jsem si to příliš namlouvala, nebo jsem si to aspoň chtěla namlouvat, ale ten pocit, že tě někdo potřebuje a je ti vděčný, je nenahraditelný. Málem jsem si začala představovat tu mou emotivní scénu ze snu (jak tam tak oba stojíme, tváře zabořený do ramen toho druhýho a radostí pláčeme), která se málem stala. Oba si sebe hrozně vážíme a jsme si moc podobní i když úplně jiní. Oba jsme šťastní, že jsme se opět setkali a oba doufáme, že nám to ještě dlouho vydrží. Když jsme se poprvé setkali, bylo to jako bychom se viděli naposledy včera. Změny tu byly a to značné, ale ani jeden z nás v tom prostě neviděl (a doteď nevidí) nic než kamarádství. Prvních pár dní jsem pro něj byla důležitou, chodil mi říkat zážitky, povídali sme si, navštěvovali se jen tak a bylo to krásný. a teď už má asi svech známejch dost a mě bere jako tu matku co ho teda vychovala (uvedla do společnosti), tak k ní budem slušný. a třeba se mejlim

zuzna je shcvácena samým nicneděláním. bude muset začít něco dělat

z jednoho hodně black blogu - reakce, komentář

hele chtěla bych požádat autorku tohoto blogu jestli nechce abych ti psala moje erotické zážitky ze života, no tak abych řekl apravdu někdo mi řiká že někdy vypadam trochu jak barbie ale někdy chodim v černym, ale chodim na různý akcičky, metal, rock a tak, a mam strašně prdlí nápady jednou mě to tak nasralo že mi kámoška řekl aže vypadam jak barbie tak sem se schválne provokativně na jednu mega akci oblíkla fakt jak barbie no kluci na mě skákali a prdel to byla až teda na ty nadávky, no nevim jestli bych do toho šla znova, ale sexuální hrátky ve městě a na pařbách sou na denim pořádku a některý sou i s pořádnejma trapasama, hele fakt napiš myslim že by ti to mohlo jen na blogu pomoct protože já bych ti to napsala a ty by si to jen skopčila tak by ti to moc času nezabralo, tak napiš na mail i když ne Patty001@seznam.cz, Čus a ozvi se

Jo a Zuzna dneska viděla Maťejku!

a přátelé, von je asi fakt vzor toho slušňáka, co se mi líbí a vždycky bude. Stejně jako ta řada Honzíků, Jiříků, Tomášů, Jardů, Karlů, Romanů... Šak známe svoje lidi:)

...

ano... zuzna chtěla psát o hodině francouzštiny která v její mysli hlubokou stopu poznání nezanechala, ale najednou má zuzna v hlavě něco jiného, něco co jí říká "neser se do čeho Ti nic neni!". A tak rozněžnělá Zuzna odchází s hlavou plnou myšlenek na to krásno, co mezi sebou dva mohou mít...

back to the school

první školní den... pro druháka okamžik, kdy se setká s dlouho očekávanými spolužáky... pln nadšení vstupuje do budovy poznání a s radostným úsměvem vítá všechny kolem. Blažený výraz ho neopouští ani během první přednášky. Ač dlouze zkoušená, opět jitří své milostné jizvy pamět... Nebo srdce? Pokud se říká, že člověk si vzpomíná pouze na to hezké, časem (asi po měsíci) přijde chvíle, kdy začne o té ideálnosti polemizovat... až dojde k úplnému odsouzení dotyčného. Ale to bychom nesměli být lidé, abychom to tomu dotyčnému zase všechno neodpustili... s prvním pohledem... úsměvem... pozdravem...tajeme jako led. A tak to má být.

větrejte na naší plaketě

anebo větrejte na kolejích a zvláště na místech s připojením k internetu!!!