bolest hlavy, třeštivá, nesnesitelná, už se zdá, že ustupuje a začne tupě tlačit na mozek.... hledání temné kobky, místa s minimálním hlukem a rovnou zemí... nalezení akupunkturisty... proč jsou na mě dva?!.... uzření jehel.... bolest se ztrácí... opětovné uzření jehel... zuzno, do čeho si se to dala?... teplo jeho ruky připomíná bezpečí, klid... pích... škub... dobrý, tak teď ještě tu druhou, pokud už jsem neomdlela, žiju. Žiju, protože to píchání pokračuje. Nastává zoufalý pokus o úsměv, varování před mdlobami a je to. vysvobozena tatínkem zachráncem odcházím s šokem. Šok je to malý, ale v zápětí je vystřídán velkými výčitkami, v hlavě mi proběhne seznam vážných nemocí, které lze chytit jehlou. na žebříčku vede aids a žloutenka... pak už jen terapie Shrekem a podpora kamarádky. Ráno ještě menší letargie vyvolaná stálou slabostí v pravé ruce a večer už je zase každej hrdina:) díky kobro