Hrdinka thoto blogu - zuzna, už konečně vypadá tak, jak by si přála. Oči blankytně modrozelené, tváře červené, v každém oku slzu. Je to slza štěstí? Neví. Její smutný hrdina, Honza jí vysekl tolik poklon, že zčervenala jako růže za úsvitu. A její okouzlující rytíř Kantýna jí objal. Objal jí objetím přítele. Zuzna téměř plakala. Její oko bylo smutné, ale blažené. Málem totiž získala tutéž ozdobu, kterou má její otec. Málem přišla o oko. A to ve hře. Házení sněhem. Dostala přímý zásah a plakala. Po čase (nyní) pláče raostí a rozpaky, protože ví, že ačkoli jí rytíř Krčma (kantýna) má alespoň za přítele, teď se kouluje s jinou. Oko bolí. Zuzna mu jde ulevit zavřením. Asi hned neusne, protože na hradě veselí pokračuje a ona dobře rozezná jeho hlas... a hlasy jiných dvorních dam...
dobrou noc všechny oči, které jste byly zasaženy sněhem, dobrou noc oči, které pláčete pro lásku...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat