tak to je ta láska

okamžik nebo spíš mžik toho naprostého souznění, toho naladění na naší soukromou frekvenci... nikdo nám do toho souznění nekecal, nikdo se nemohl napojit, byli sme v tu chvíli pouze my dva na světě. Napsal do práce se kterou jsem mu pomáhala od začátku "milionteré díky Zuzance (příjmení taky a dobře) za vše!!!" Já už když to psal měla v halvě tu scénu, jak až to dopíše, obejmu ho a políbím... protože to by bylo adekvátní, ale já nemohla... nemohla... jenom jsem se dívala. Zčervenala jsem a dívala se. Dívala se na tu obazovku, dívala se na tu tvář, plakala bych kdyby to šlo... stačí.. ale chápete