hysterie

Musím si okamžitě najít na netu jestli ty prášky, o kterých jsem tak dlouze uvažovala, nezpůsobujou změny nálady. Sakra mě ta ségra tak strašně sere. Nejsem schopná s ní strávit dvě hodiny doma aniž by mi nelezla na nervy. Je moc hlučná, je moc šťastná, má moc energie, má moc radostných myšlenek a sere mě tím, jak si tou svojí věčně dobrou náladou získává na svojí stranu všechny ostatní. Mám teď věčně hrozně nervózní náladu. Varovali mě, že bych mohla začít ještě víc tloustnout, nebo že by mě mohla začít bolet hlava, ale nikdo mi neřek, že bych mohla začít nesnášet svojí sestru. Včera než mi přišli mí nejdražší přátelé jsem měla hysterický záchvat smutného pláče. Prostě mě jen všechno mrzelo a já byla tak strašně smutná a opuštěná. Všichni kolem se královsky bavili (máma a ségra) a já se jen snažila nekazit jim radost, nekazit náladu. Těšili jsme se na kamarády, já jim připravila postele, připravila jsem aspoň částečně jídlo, nechtěla jsem kazit náladu… pomáhala jsem, neodmlouvala jsem... ale stejně mě pořád v hlavě drtilo to heslo, že „dobrá nálada nevyřeší všechny vaše problémy, ale nasere tolik lidí, že stojí za to si jí udržet“. Ségra podle této věty jede už dlouho a mam dojem, že snad musí něco brát. Já tady sedim a pláču (a to nemám důvod), prostě se lituju. Nemám kluka, nemám pevné zdraví, nemam dobrou náladu, nemám takový studijní úspěchy a nemam nikoho ke komu bych se mohla zkrátka zcela nezištně přitulit, když je mi smutno. Dneska když odjížděli kamarádi, odjížděli na fáze a já zase sakra pláču.Ale to jsem nechtěla říct. Chtěla jsem říct, že jsem měla radost, že je mám a úplně mi srdce poskočilo, když mi Jiří řekl, že se uvidíme zase za týden (což nebylo plánem).Vím, že z toho budou zase problémy protože jsem našim řekla, že už tenhle týden to bylo jako oslava narozenin, ale já tyhle lidi prostě potřebuju, abych zapomněla na to, v jakym srabu žiju, pomáhají mi tím, že mě mají (snad) rádi a dávají mi sílu začít zase dál žít a studovat a milovat a prostě žít. Prostě se ze mě stala normální hysterická ženská, která se stane z poloviny všech který začnou brát prášky. Náladová s tunou testosteronu. (což vyplývá z toho, že začínám uznávat pravidla mého otce) A teď mě ségra tak vytáčí, že se snažim vyrvat čudly z klávesnice a následně je tam zase zarvat prudkými stisky/!/! grrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr
Jo, Kill Bill teď bude tou nejlepší volbou! Pokud do toho miláček nebude zase kecat. Konec! Nemůžu psát tyhle hovadiny dál, protože víc toho asi Jeden článek na blogu nepojme. Tak berte v úvahu, že mě to mrzí. Jo? dík.