Měl to být komentář a je z něj článek

původně to měl být krátký komentář ke komentáři J-lo, ale nějak se to zvrhlo

On ten facebook je takovej vlezlej. Původně jsem s ním začala, protože kamarádka byla na půl roku v Turecku a jedinou cestou jak vídat její fotky, které průběžně přidávala, byl onen proklatý facebook. No a jak už to se závislostí bývá, začneš na malý dávce (fotkách) a celou dobu si říkáš, že přece vždycky můžeš přestat. A pak se ti tam hlásí přátelé a ty prostě cítíš povinnost zásobovat je informacemi ze svého života. A taky se objeví ten slavný příznak spočívající v tom, že prostě musíš hlídat, jestli tvůj děsně vtipnej status někdo neookomentoval. A proto jsi na facebooku (čili "fejsu") pečenej vařenej. Závislost už je rozjetá. A teď i když víš, že to není dobrý, tak prostě přestat nemůžeš. Závislost se projevuje i tak (a teď přichází osobní zkušenost kamarádky), že když se vracíte z výletu tak přemýšlíte o tom, co hrozně vtipnýho napíšete na fejs, aby to "kamarády" zaujalo a okomentovali to. Moje závislost skončila ze dne na den. UVědomila jsem si, že už tuhle drogu nepotřebuju. Že mi neprospívá. Že mi škodí. I přes veškerou tuhle mojí velkou motivaci to byl těžkej měsíc. Prvních pár dní jsem nevěděla co s prsty na internetu. Ohromě jsem se nudila a zajímalo mě, co dělají mí fejsokamarádi. Ale i tohle přejde. Dneska už je to dva a půl měsíce a mám pocit, že jsem úplně vyléčená. V příštím postu popíšu, jak komplikovaný bylo vůbec to konto zrušit.