Aneb „Do domácí ořechovky patří železný hřebík – někdo mi to říkal“!
Tuto věc jsem zarputile tvrdila svému širému okolí, dokud jsem se sama nevyvedla z omylu. Věc se má následovně:
Tento mýtus se zakládá na faktu, že mi tehdy (v době vzniku mýtu) mohlo být tak sedm let a ještě jsem nedělala rozdíly mezi hřebíkem a hřebíčkem. Nyní, po prostudování všech receptů na domácí ořechovku na internetu jsem se nikde nedočetla, že by po přidání kusu kovu, případně propíchání ořechů tímto kovem, byla ořechovka lepší. Nedochází k žádné speciální chemické reakci (jak jsem si to bláhově celý život představovala). Jde jen o to, že nezralé vlašské ořechy – trhané nejpozději na sv. Jána – se napůlí (nebo alespoň propíchají) a naskládají do sklenice s již zmiňovaným hřebíčkem a dalším kořením, cukrem a alkoholem. Pak se na to na chvíli zapomene a odvážnějším jedincům to lze po čase podávat.
Obvyklý recept je např:
10-15 ks zelených ořechů
1 litr vodky
½ kg cukru (na ½ l vody)
kousek celé skořice
a hřebíček!
1. Ořechy omyjeme, pokrájíme, vsypeme do láhve
2. Přidáme několik hřebíčků, kousek celé skořice a zalijeme litrem vodky
3. Postavíme na slunce za okno nebo na jiné teplé místo a necháme 4-6 týdnů vyluhovat
4. Pak přefiltrujeme, přidáme cukerný roztok 500 g cukru svaříme v 0,5 l vody), promícháme a necháme další měsíc stát
5. Nakonec ořechovku stočíme do lahví a necháme v temnu a chladu uležet alespoň půl roku.
Žádné komentáře:
Okomentovat