čekání na ráno

Čekám na ráno. Stejně jako pokaždé, když píšu tenhle blog (nebo mám alespoň ten pocit). Asi ho přejmenuju na "zuznin popůlnoční blog". Jsem unavená. Mám hlad. Asi mám i žízeň. A hlavně mám bordel v hlavě. Musím vydržet ještě tři a půl hodiny než se připojí kámoška a budu jí moct všechno vykecat a ulehčit si. Vlastně o nic nejde, jenom se mi prostě honí hlavou tolik myšlenek (a jedna z nich pořád vede), že prostě nemůžu spát. Uvařila jsem si čaj z máty, snědla jednu buchtu, napsala žvástík na blog a uvidíme, jestli to způsobí spaní. Stejně pochybuju. Spíš to způsobilo to, že jsem probudila mámu (vždycky se probudí, když na druhém konci bytu vstanu z postele), rozčílila psa (povytáhla jsem zpodněj deku) a to, že budu mít zase ráno červený oči od počítače už za rozbřesku. To sou mi věci. A pak má bejt člověk krásnej, ne?