sonny a cher - I got you babe

A mě se ta písnička stejně líbí!A hrozně se mi líbí ta gesta Cher, která ještě nebyla tou slavnou (a vyspravovanou plastikovou) zpěvačkou a stejně tak se mi líbí Sonny a jeho kožešina na vestě. Oba jsou skvělí. A na začátku jak tam šílí ti Beatlesáci, to se mi taky líbí. Mě se prostě líbí dneska všechno. Bejt to na fejsbůku tak to dneska všechno opalcuju:)
BTW: fejsbůk mi v těchto dobách, kdy mám dělat spoustu jiné práce strašně chybí. Moje prsty bezděky šmátrají po "f" a ta potvora Opera mi ho stále nabízí... ale budu tvrdá a když už jsem ho jednou zrušila, tak do toho přeci znovu nespadnu! Je to jako s alkoholem, člověk se nikdy nevyléčí, může jen doživotně abstinovat. Tak abstinuju.

tři minuty štěstí

Ale ne, nevyžvaním Vám to celé, ani nebudu nikomu vnucovat, jak jsme se k sobě obezřetně a opatrně (nenakažlivě) tulili mezi dveřma. Ale ty tři minuty po sedmi dnech byly to nejkrásnější, co mě potkalo a určitě pomohlo k uzdravování. A najednou vysvitlo slunko, svět se změnil a já jsem zase konečně šťastná. Na to jak jsem si to krásné setkání představovala a plánovala, tak proběhlo úplně jinak. Byla jsem překvapena v teplákách, mikině, s rozpadlým copem a zapadlýma očima. Ani nevím, co měl na sobě drahý, ale krásně voněl....

brčko

seznam věcí, jež jdou do pusy dostat brčkem:
Čaj - musí být ochladlý, jinak hrozí super puchejř na horním patře hnedle za zubama
zelňačka - opět důležitá teplota - brambory vadí, zelí ucpává trubku
zmrzlina rozmixovaná s mlíkem - naprosto luxusní záležitost
pribiňák - člověk musí mooooc tahat, nemocná uzlina trpí

doufám, že dojdu i k nějakýmu masu

hodně špatná úvaha

Asi je to tak. Prostě ztácím otcovskou autoritu. Ona tu tedy asi nikdy moc nebyla, ale dnes po promaroděném dni doma, kdy jsem byla opět nařčena z toho, že se doma stejně jenom válim a nic nedělám to přišlo. Vyplakala jsem se ve špajzu, z donucení uvařila na způsob pejsek a kočička čínu a řekla jsem si, že to byla ta poslední slza. Nemám tu teď svého "I am the shoulder you can cry on" proto si to musím říct sama - "Zuzno, vydrž to! Pak si zařídíš svou domácnost, uděláš si to všechno po svém a když se ti zrovna nebude chtít vařit a uklízet, tak prostě budou k večeři rohlíky a nebude ti vůbec vadit, že dřez je plnej a že ráno budeš zmateně lítat po bytě, nemaje čisté ponožky." Jé to byla schizofrení úvaha! Nicméně takové mé úvahy poslední dobou jsou. Povídám si sama se sebou, podporuji se, večer si představuju pohádky a vzpomínám na svá šťastná léta. A taky si říkám, že je to jenom období - a to se přežene.

Teď už se hodí jenom básnička, kterou maminka složila k nějaký hodně smutný příležitosti:

Každá chvíle - i ta smutná,
je v životě lidským nutná.
Kdyby byl jen z krásných chvílí,
velmi krátce bychom žili!

včerejší statusy

Nějak jsem se rozepsala a protože jsem si zrušila facebook (už to bude skoro rok - neslaví se to?) musím někde sdělovat svoje pocity a stavy.
Zrovna včera bych určitě zuřivě na facebooku nadávala na všechny ty, to neposlali dost hlasů Bětušce Kolečkářový, ale nadávala bych tím sama na sebe, protože mě by nedonutil nikdo ani párem volů posílat sms do takovýhle soutěže. Ale holka byla extrémě šikovná a sympatická a to, že se jim s tím fantastickým reggae manem stala ta hezká věc a mají se rádi, nahrálo nově jenom do karet. Udělali z toho drama. Bylo mi jich líto. Myslím si, že i v televizi by se měla zachovávat nějaká míra důstojnosti. Když jsme všichni viděli, že si její milý, kvůli němuž byla vyřazena, otírá slzy a není schopen slova, tak už na to přeci nebudeme zbytečně upozorňovat, ne? Vždyť je to chlap! Chlapi nepláčou a věřím, že jemu to nebylo moc příjemný, že ho ta hrstka (víc lidí se na to určitě nekoukalo - paralelně se hrál hokej) národa viděla brečet.
Další, co bych určitě komentovala by bylo naše hokejové umění. Nechci to zakřiknout, ale naši jsou letos celkem ve formě, nemyslíte? A tak jen veeelmi potichu a úplně nenápadně doufám, že se jim povede i nadále! Do toho Češi!
Poslední dobou se mi vrací abstinenční příznaky facebookové závislosti. Možná se to nějak vztahuje k tomu výročí zrušení, třeba jsou to jakási stigmata, ale spíš je to z nudy při tom mém marodění. Moje prsty samy sklouzávají na ta známá písmena na klávesnici a tak ráda by je automaticky vyťukala. Ale ne, musím být silná, navštěvovat pouze známé stránky a hlavně!!!! Psát projekt na strategický management! Takže zuzno neflákat a psát!!!!

mladá paní

Už od mých patnácti let se mi občas stane, že mi někdo řekne "mladá paní". Tehdy mi to tolik nevadilo. Přišlo mi, že působím starším dojmem, možná mi i nalejou v hospodě, ale čím jsem starší, tím víc mi dochází, jak neuctivé tohle oslovení je. Když jdu se svým přítelem po obchodě a prodavačka na mě volá "mladá paní", chci se otočit a říct jí, že "mladá paní bude slečna, dokud si to tady mladej pán nerozmyslí", ale slušné vychování mi to nedovolí. Pokud už vypadám tak staře, tak bych si vyprošovala jen tu "paní". Akademickej titul už mám a proto na toto titulování mám nárok (podle jakýchsi akademických pravidel). Oslovení "mladá paní" nemůže potěšit ani ostatní. Vždyť všichni dobře víme, že s jeho pomocí podlejzají podržtaškové i těm nejstarším dámám, jen aby se zalíbili. A s přihlédnutím k tomuto si vždycky přijdu ještě starší. Pokud jste mě pochopili, pak děkuju. Pokud ne, nemam to nikomu za zlé. Ukrutně mě bolí hlava plná soplů a krkem se mi při každém slovu prodere kaktus. Polykání se zdá nemožné. Med to struhadlo trochu obaluje, ale neni to žádnej zázrak.

venku je teplo

Jaký je rozdíl mezi 21 a 38,4 stupni celsia? Při 21 stupních se vám chce jásat, skákat, běhat po venku, pít ledové nápoje a líbat se pod stromy. Při 38,4 stupních se vám začíná vařit mozek, nohy neposlouchají, všechny velké i malé klouby v těle bolí jako čert a i když jste sebevětší jedlík, tak jídlo ztrácí jakokouliv chuť. Spoléhám se teď na pravý zázvorový čaj s medem, paralen a modafen.

spolubydlení - 1.část

Už je tomu tři týdny co jsem se stala právoplatnou spolubydlící - partnerkou svého přítele. Stěhování proběhlo v několika etapách. První etapu bych nazvala nějak jako "vnukávání". Bylo totiž nebytně nutné vnuknout mému drahému myšlenku, že beze mne nemůže žít a že bydlet v jednom městě na dvou různých kolejích je zkrátka hloupost. Podařilo se! Když mi jednoho krásného odpoledne řekl "poslouchej, co jsem vymyslel" a navrhl mi sestěhování, byla jsem šťastná. Druhou fází byla akce kulový blesk, kdy jsem se stihla v jednu noc ještě mizerně vyspat na své staré dobré koleji a když jsem se v deset vyhrabala z peřin, přišla mi smska, že bych se mohla stěhovat - nejlépe ihned. Vedoucí koleje má dnes pouze do jedný (ta naše - ta jejich ještě od jedné do tří - super). Takže bleskově sbalit všechny ty krámy, který už měly bejt dávno sbalený a odvezený domů, vypujčovat si igelitky (protože do tý mojí ubohý krosny se to přece všechno nevejde) a začít zmateně pobíhat po pokoji a mávat rukama bezmocí. Nakonec jsem sbalila. Drahý přijel. Načasování naprosto ideální. Fáze vybalování probíhala dost podobně. Navíc jsem se ještě stačila projevit jako silná žena - matka pluku - a přestěhovala jsem pokoj k obrazu svému resp. tak, abychom si po všech těch láskou prosycených dnech mohli večer usnout v náručí. První dny byly zvláštní. Možná dodnes je to trochu zvláštní. Ale je to krásný. Jdeme spát, máme večerku:)