mladá paní

Už od mých patnácti let se mi občas stane, že mi někdo řekne "mladá paní". Tehdy mi to tolik nevadilo. Přišlo mi, že působím starším dojmem, možná mi i nalejou v hospodě, ale čím jsem starší, tím víc mi dochází, jak neuctivé tohle oslovení je. Když jdu se svým přítelem po obchodě a prodavačka na mě volá "mladá paní", chci se otočit a říct jí, že "mladá paní bude slečna, dokud si to tady mladej pán nerozmyslí", ale slušné vychování mi to nedovolí. Pokud už vypadám tak staře, tak bych si vyprošovala jen tu "paní". Akademickej titul už mám a proto na toto titulování mám nárok (podle jakýchsi akademických pravidel). Oslovení "mladá paní" nemůže potěšit ani ostatní. Vždyť všichni dobře víme, že s jeho pomocí podlejzají podržtaškové i těm nejstarším dámám, jen aby se zalíbili. A s přihlédnutím k tomuto si vždycky přijdu ještě starší. Pokud jste mě pochopili, pak děkuju. Pokud ne, nemam to nikomu za zlé. Ukrutně mě bolí hlava plná soplů a krkem se mi při každém slovu prodere kaktus. Polykání se zdá nemožné. Med to struhadlo trochu obaluje, ale neni to žádnej zázrak.