už skoro

ano, někdy také mívám pocit, že se všchno děje tak, jak nechci. Také je mé prádlo moc zmačkané a milovaný moc roztržitý. Zrovna dneska už jsem byla malý krůček od pravdy ... Od toho hloupého vyjevení se mu. Šla jsem ho vyprovodit, jako v těch amerických filmech za dveře a pak mu při loučení řekla "počkej!". Nechtěla jsem aby odešel, ale najednou se mi v hlavě promítla téměř shodná situace s jedním mistrem vloni... taky kamarádi a pak se to provalilo a bylo po všem. Bylo po kamarádství a nastalo období vzácného stranění se. Proto, když se mi dneska promítla tahle scéna před očima, zazmatkovala jsem a řekla jen "to bychom dneska nedořešili" . Hloupá zuzno, mohla jsi to mít za sebou a vědět na čem jsi... zuzno! on vypadal, že jeví zájem o to co chci říct a já neřekla nic... asi dávám přednost kamarádství před jednou vynucenou pusou... Pro následujících 14 dní vám chci popřát Veselýho kapra a šťastnej salát jako jsme to vždy přály s mými nejlepšími kamarádkami. Díky holky. Těším se na vánoční prázdniny.

emocionální nevolnost

dneska jsem se rozhodla jednat... jednat bezhlavě a radikálně. Prostě říct: "víš chlapče, já tě obdivuju. Nemůžu říct, že tě miluju, i když tvůj hlas slyším všude a tvůj pohled mne tak nebezpečně hřeje, že chci být stále v jeho dosahu. Chci jen říct, že bych ráda věděla jak jsi na tom ty. Nechtěl bys mě někdy jen tak vzít za ruku a nechat mne abych ti tu tvou stiskla a čerpala z ní to teplo. To blahodárné teplo... " Nejednala jsem, jak bylo jasné už od začátku. Ale v hlavě se mi odehrávaly scény, ke kterým mohlo dojít a pokud by k nim došlo, byla bych nejšťastnější Zuzna na světě. Ale zuzna zůstane nohama na zemi a bude pořád jen psát o svých touhách... I když pokud ten krok neudělám, zůstanu pořád stát na začátku... dobrá. až spolu budeme alespon deset minut ve slušné náladě sami...možná se odhodlám a vezmu ho za ruku. Žije ve mě ale pořád ta představa, že tohle má první udělat on. Blbý stereotypy.

manželka

je to těžký navázat vztah s kýmkoli, o to těžší je to navázat vztah s někým ženatým. Mám pocit, že jsem pochopila tuhle problematiku. Snažím se již delší dobu navázat přátelský (bože kdyby milostný) vztah, ale jeho "žena" nám brání. Já se prostě neodhodlám k ničemu, co by mě jednou mohlo mrzet ještě před jeho spolubydlou. A jelikož jsou pořád spolu, nemám šanci. Nemá šanci ani on. Občas mi přijde, že by i chtěl, náznaků mraky, ale nikdy se k ničemu neodhodláme. Pořád máme kontrolu. Pusu mu tak dát. Jednu hloupou pusu. Bez třetího.

Jinak to poděkování smazal, jak se dalo čekat, ale sám mi to řek a sám slíbil, že pokud mu to vrátí, připíše to tam. Asi to není takový pokrytec před jakým mne varovaly holky.

tak to je ta láska

okamžik nebo spíš mžik toho naprostého souznění, toho naladění na naší soukromou frekvenci... nikdo nám do toho souznění nekecal, nikdo se nemohl napojit, byli sme v tu chvíli pouze my dva na světě. Napsal do práce se kterou jsem mu pomáhala od začátku "milionteré díky Zuzance (příjmení taky a dobře) za vše!!!" Já už když to psal měla v halvě tu scénu, jak až to dopíše, obejmu ho a políbím... protože to by bylo adekvátní, ale já nemohla... nemohla... jenom jsem se dívala. Zčervenala jsem a dívala se. Dívala se na tu obazovku, dívala se na tu tvář, plakala bych kdyby to šlo... stačí.. ale chápete

taky taková letargická

ta slavná pizza

tak konečně došlo k té dlouho slibované pizze. Na to, jak sem se těšila, že půjde o nějakou intimitu maximálně v nás třech lidech (dva kluci a já-tuhle společnost ještě zvládám) jsme tam byli v pěti (čtyři kluci a já). Musim uznat, že všichni pohodáři, ale až příliš často padala slova jako intimní prostředí, intimita, maxim... Také potom padaly narážky na to, jak se Kantýna vždycky navoní, když jde za mnou.. Jak je ten chlapec hezky vychovaný. Bože, kdyby věděl... Já se tu kvůli němu strojím, blázním s mejkapem, vybírám kabát, aby mi ladil se šálou, snažim se ze sebe udělat dámu a on asi ani netuší, jak mi je děsně vždycky, když od něj odcházim... Když se loučíme. Proč musí být loučení vždycky tak křečovitý. Mam dojem, že by to unes, kdybych mu dneska na férovku řekla "tak hele a máš se mnou vlastně něco v úmyslu?". Dneska sem měla sto chutí to říct. Nebyla jsem od toho daleko. Jenže za náma šla celá ta kompanie, tak sem si řikala, že jestli mám dostat "přez prsty" tak jen od jednoho. Mám teď trochu strach, že ten náš "vztah" zůstal tak moc otevřenej a nedořešenej, že z toho zase začnu přez víkend usuzovat nějaký romány a něžnosti až mě to bude potom mrzet. Zuzno, dej si pohov!
Kantýna, ty tuhle stránku znáš a já to vim, ale pochybuju o tom, že tě napadne si to někdy přečíst... Tak dobrou noc, vy všichni, kteří máte v hlavě zmatek!

Joy Adamsonová

kdo z vás by jí neznal... Neznáte? Neznáte lvici Elsu? Neznáte Volání divočiny? Nevyrostli jste na Obklíčeni slony? Barbaři!
tato žena, která věnovala svůj život africe, africké přírodě a zvířatům, je shodou náhod z Čech! Tehdy se ještě nejmenovala Adamsonová, narodila se jako Joy Frederika Victoria Gessnerová v Opavě! Byla to původem německá rodina, která splodila tuto milovnici lvů a slonů. Narodila se v roce 1910 a po dvanácti letech se přesěhovala s matkou do Vídně. Tam si našla svého prvního manžela se kterým odcestovala ještě před válkou prvně do Afriky. tam poznala svého druhého muže, který ji naučil kreslit. Svého posledního muže potkala opět v africe a s ním založila farmu na které vychovala opuštěné lvíče - Elsu. K jejímu náhlému skonu přispěl mladý africký chlapec, který ji v jejích 70-ti letech zabil.
Není to parodie? Celý život prožila v Africe, kde našla své štěstí a lásku a nakonec tam v požehnaném věku náhle zemřela... Bylo jí sedmdesát a prožila krásný život, tak by to mělo být... (i kdýž to zní hloupě)

trocha kýče:)

háje zelený

děcka, kdo z vás byl někdy tak v háji, že vy si chtěl jen tak dobrovoloenpoplakat?
tak já ted sem. Byl tu, voněly mu vlasy a byl úžasneja dokonce sme se dohodli že známe stejný filmy... Jeden film, co nezná většina normálních lidí, aa známe ho my dva... krása..

objetí

k tomu včerejšku. Zuzna byla emotivní, asi přehnaně. Ale zjistila, že existuje člověk se kterým se jí nejlépe objímá. Nikdy nevěřila, že se dají muži hodnotit podle měkkosti objetí, podle výšky objímacího ústrojí, podle celkového dojmu a něžnosti.Ač tím teď možná sklamu všechny Honzíky, Jíříky, Honzy a Filipy včerejší objetí bylo úplně akorát. Měkká a bezpečná náruč, voňavé vlasy a já jsem se do té náruče schoulila a zavřela oči (vlastně jen jedno, to druhé jsem ani otevřít nemohla). Došlo mi to až dneska že to bylo tak krásné... byla jsem včera uvolněná. budu pít vínko častěji. zdravím sníh!

letargická

Hrdinka thoto blogu - zuzna, už konečně vypadá tak, jak by si přála. Oči blankytně modrozelené, tváře červené, v každém oku slzu. Je to slza štěstí? Neví. Její smutný hrdina, Honza jí vysekl tolik poklon, že zčervenala jako růže za úsvitu. A její okouzlující rytíř Kantýna jí objal. Objal jí objetím přítele. Zuzna téměř plakala. Její oko bylo smutné, ale blažené. Málem totiž získala tutéž ozdobu, kterou má její otec. Málem přišla o oko. A to ve hře. Házení sněhem. Dostala přímý zásah a plakala. Po čase (nyní) pláče raostí a rozpaky, protože ví, že ačkoli jí rytíř Krčma (kantýna) má alespoň za přítele, teď se kouluje s jinou. Oko bolí. Zuzna mu jde ulevit zavřením. Asi hned neusne, protože na hradě veselí pokračuje a ona dobře rozezná jeho hlas... a hlasy jiných dvorních dam...
dobrou noc všechny oči, které jste byly zasaženy sněhem, dobrou noc oči, které pláčete pro lásku...

Hledá se štěně!

Beník asi umírá... To je dědovo pes, jeho jediný společník. Dneska byl u veterináře a byla mu zjištěna buď otrava jedem na krysy, nebo tumor. Vyhlídky hodně špatné.. asi pětidenní. Proto, ač se to zdá sebemorbidnější, sháníme štěně. Ale jaké? Otázka je namístě, protože Benny je boxer (už druhý v řadě-oblíbené plemeno, ale ne našeho otce) a náš otec by mu koupil spíše něco menšího (aby mu to nevochcávalo keře na chatě). A teď babo raď! Máme se držet oblíbeného plemene majitele, nebo pořídit něco, co bude majitel také milovat, ale bude to snesitelnější pro okolí? Očekávám návrhy na plemeno.

a takhle u nás probíhají samíkování.... a toho kluka co se tam líbá s klukem, jsem obdivovala doted....:D

jestli mě ještě jednou něco takhle nasere jako přihlašování na bloggera, tak ten počítač hodim z wokna... Když jsem si kdysi pro zjednodušení řekla: "dám si jednu přezdívku a jedno heslo na všechno" myslela jsem si že to bude jednoduchy, to by ovšem nemohly existovat hesla kter se musí měnit a obnovovat a měnit.... takže když zadáváte heslo už po sedmý s různými modifikacemi číselnými, bezčíselnými, přihlašovacími jmény a doménami... jebne vám. mě asi jeblo - jeb.

k tomu videu

Byla jsem dle svého dobrého úmyslu vyučovat Kantýnu a Kúra operačnímu zkoumání a ke konci, když už jsme byli hodně unavení a hrozně uvolnění, jsme si začali povídat. Z metalisty Kantýny se stal poměrně vzdělanej citlivka a po povídání jsme si začali pouštět videa na youtubu. Mezi metalovejma vyhrávkama najednou zazněla tahle písnička... Byla jsem moc překvapená, že to není jen vo tom jak co nejvíc zavařit kytaru, ale hlavně o moc smutný události kdy tomuhle kytaristovi Zakkovi Wildovi zastřelili spoluhráče přímo na podiu. Tohle je parafráze na řeku do který skočili oba spolu, ale vyplaval jen on... A mak že metalisti nemaj srdce

Black Label Society - In this river

Alyčko a ostatní netrpělivci!

dneska učím v kuse asi pět hodin operační výzkum. Nejprve online z chebu do plzně mého milého kadaňského spolužáka a teď v době kdy už se mi oči vyčerpáním klíží, jsem šla ještě pooct mým milovaným kamarádům a spolužákům z fakulty. Mezi tm jsem se ještě pokusila o otevřenou agitaci na účast na přednáškách z marketingu, tak čekám kdo po mě začne plivat první. Teď ve chvíli kdy á jeden z mých žáků hlavu v dlaních a zoufale počítá a druhý je rozvalen na jeho posteli a s myšlenkami na operační výzkum (snad) usíná, já jsem si našla chvilku abych dopřála svým věrným také trochu ze sebe... Mám vás ráda, vy všichni, co máte rádi mne. A mám také ráda vás, co mne potřebujete. Je to krásný pocit, být potřebovaná. Vaše Zuzna

na tohle se o půlnoci nekouká

http://www.youtube.com/watch?v=4kRXZLpw6dk

viděli jste Medvídka?

sháním písničku na kterou tančí staří rodiče doktorovy při usmiřování.
Pro inspiraci přikládám jiný hit Hanky Hegerové, která má dle mého názoru prsty v té oné písni.

Dneska po trochu neštastném víkendu a předlouhém rozhovoru s Kamarádem po cestě na nádraží, narazila na "kamaráda" kterého už jsem dlouho neviděla. Během té doby jsem se stihla dozvědět, že i on se hlásí k čtyřprocentním (což mne, pokrokovou Zuznu, jen tak nezarazí). Nikdy nebyl příliš mluvný tak sem nebrala jako nějakou osobní nevraživost, to že se se mnou moc nebaví. Navíc náš vztah nikdy nebyl přímo vymezen vykáním a tykáním. Přesto jsem volně přešla na tykání. Bavili jsme se o počasí, o Praze, o rýmě... a já pořád nevim proč jsem očekávala větu: "víš, Zuzno, já Ti musim říct, že jsem gej!" Ta samozřejmě nepřišla, ale moje paranoia tohle viděla jako ten velký otazník ve vzduchu. Zuzno seš blbá!

Matematika

frajerka Zuzna včera pochopila proč je potřeba milovat matematiku... Ono je totiž všechno spojené se vším a tak její láska k matematice, včera tím neviditelným slovním tunelem přešla na Honzu a v něm se zkoncentrovala do té formy, že jí musel asi trochu upustit a upustil jí ve formě jedné malé pusy k Zuzně. Jestli teď píšu "malé", tak včera to pro mě byla ta nejosudovější pusa v životě, všechno bylo tak skvělý a ... no znáte to. A jestli neznáte tohle, tak znáte aspoň mě a víte kam bych s tim psanim asi došla. Dokonce jsem si i chvilku myslela, že se mi to nějak zdálo, ale když odešel, tak holky najednou přilítly a s vykulenejma očima a otevřenejma pusama se mě ptaly "co to mělo bejt? co to jako bylo?!"... dělala jsem jako že vůbec netušim o čem to jako je řeč, ale ta pusa na tváři pořád hřála a měla jsem ten přiblblej výraz jako lidičky z městečka Grindahjurdafjurda, tak jsem nakonec ze sebe pubertálně vyklopila, že jsem to taky nečekala a asi tři minuty jsme si o tom povídaly (puberta hadr) .... aby si domýšlivý čtenář nedomýšlel, že to byla pusa z lásky, tak to teda nebyla! byla to pusa z čiré matematické radosti nad správným výsledkem během složitého postupu plného mnoha možných numerických chyb

jsem přezpříliš spolehlivá? jak se tomu řiká? je to přídavný jméno a má to naznačovat, že jsem hlupě a slepě zaměřená na to co se mi řekne... urputná možná... a to je prej chyba.. zvlášt v dnešnim světě. Jo, kdyby mi to řekl kamarád jako lichotkua vlastně degradaci dnešního světa.. tak to vezmu a budu ráda a povznešená, ale on mi to řekl jako výtku a jako to, co mu na mě vadí. sakra! kde sou ty hodnoty kurva! ty vyšší cíle, vyšší principy. No a pak podle téhle mojí hloupé vlastnosti zuzna zase přileze za jinejma klukama a zeptá se jich, jestli tu pomac fakt potřebujou a kde si to vyberou. je to asi taky ponižující, ale já nechci vypadat jako ten hloupej blbec, ale zase chci se spolehat na to co lidi říkají, chci jim věřit... Neva. Doufám, že se z toho krapet poučim a bude to lepší. zatim se mějte. vaše upřímná a urputná zuzna

proč si některý holky nedaj říct?! když je kluk pošle do hajzlu, tak k němu nelezeme po čtyřech zpátky a neodprosujeme, ne? nebo jo?

něco končí.. začne něco?

prostě jak to napsat? vedlebydlící trápí už asi sedum let přítel se kterym osum let chodí... vona mu tu prokázanou nevěru vždycky vodpustí - bojí se aby nezůstala sama. to je sice fajn, ale sere u toho na svoje hodnoty, na školu a na jakejkoliv podíl vlastního štěstí. Najednou ve stejný situaci (myslím tím to "rozchodový řízení") je i moje daleko bližší kamarádka, která se najednou po tak krásně a nadějně vypadajícím "mačkání ruky" octla v roli té odložené... Odložené a nežádoucí... chlapi ste ještě normální? právě jste přišli zrovna vy dva o ty dvě nejosobitější ženský. Ale co voni vám dva jiný hrozně poděkujou. Poděkujou, že jste jim umožnili seznámit se s chytrejma a hezkejma holkama, co už si nenechaj nasrat na hlavu, co už vědí jak se ten život žije a co mají milion úžasnejch vlastností o kterejch si my, naivní a hloupé holky, můžem nechat jen zdát. Nás ještě to první velké zklamání čeká a pak se zhroutíme... ne, tyhle holky už budou připravený na leccos.

Héj... zuzna je asi feministka:D Ale když už jsem to napsala, proč to nepověsit? šak se tim nic nezkazí, ne? Předem se omlouvám dotyčným stranám, cítí-li se nějak dotčeny. kdykoliv možno sundat příspěvek

KRÁSNÁ

krásná.... co vám to slovo říká? krásná je příroda, krásná je budova, krásná může být i žena... ale je fakt, že se to moc čato nestává. Jo, některé národy tvrdí, že každá žena je svým způsobem krásná, ale řekněte jí to pak do očí v romantické chvilce "Maruško, ty jsi svým způsobem tak krásná" to vám nakope a z jakkoli zamýšlené romantiky nebude zase nic. takhle se to prostě neříká. Ale co když, vám to někdo čekne v nestřeženém okamžiku kdy nečekáte vyznání, ta chvilka není ani trochu romantická, nejste zamyšleni, nehledíte si do očí s tím zvláštně zamlženým pohledem... a najednou to z něj vypadne.. nejdřív malý kompliment a pak TO slovo...KRÁSNÁ... jo, uvědomila sem si to až večer v posteli, ale řekl mi to. Řekl mi, že jsem krásná. A ač nemohu říct, že bych ho milovala, tak tímhle u mě stoupl...

toto je onen slavný objekt o němž se tak často pějí ódy u herců

buzice

„Nedaleko Blatné zachovala se dosud starožitná tvrz i se svým bývalým opevněním. Stojí nad vesnicí Buzicí na břehu řeky Úslavy na skalnatém ostrohu, jehož část na dvoře jejím nad zemi vyniká. K pevnosti její sloužila dílem řeka pod tvrzí tekoucí, dílem rybník bývalý u ní, dílem příkopy a náspy.“
(A. Sedláček – Hrady, zámky a tvrze království českého, díl XI.)

bolest hlavy, třeštivá, nesnesitelná, už se zdá, že ustupuje a začne tupě tlačit na mozek.... hledání temné kobky, místa s minimálním hlukem a rovnou zemí... nalezení akupunkturisty... proč jsou na mě dva?!.... uzření jehel.... bolest se ztrácí... opětovné uzření jehel... zuzno, do čeho si se to dala?... teplo jeho ruky připomíná bezpečí, klid... pích... škub... dobrý, tak teď ještě tu druhou, pokud už jsem neomdlela, žiju. Žiju, protože to píchání pokračuje. Nastává zoufalý pokus o úsměv, varování před mdlobami a je to. vysvobozena tatínkem zachráncem odcházím s šokem. Šok je to malý, ale v zápětí je vystřídán velkými výčitkami, v hlavě mi proběhne seznam vážných nemocí, které lze chytit jehlou. na žebříčku vede aids a žloutenka... pak už jen terapie Shrekem a podpora kamarádky. Ráno ještě menší letargie vyvolaná stálou slabostí v pravé ruce a večer už je zase každej hrdina:) díky kobro

zuzna dnes má zvláštní den. Je to snad pocit vyhoření, pocit prázdnoty z právě vyletivších mláďat z hnízda. Ne, nemám mláďata, ale mám přítele (kamaráda, známého), který mě potřeboval. Možná jsem si to příliš namlouvala, nebo jsem si to aspoň chtěla namlouvat, ale ten pocit, že tě někdo potřebuje a je ti vděčný, je nenahraditelný. Málem jsem si začala představovat tu mou emotivní scénu ze snu (jak tam tak oba stojíme, tváře zabořený do ramen toho druhýho a radostí pláčeme), která se málem stala. Oba si sebe hrozně vážíme a jsme si moc podobní i když úplně jiní. Oba jsme šťastní, že jsme se opět setkali a oba doufáme, že nám to ještě dlouho vydrží. Když jsme se poprvé setkali, bylo to jako bychom se viděli naposledy včera. Změny tu byly a to značné, ale ani jeden z nás v tom prostě neviděl (a doteď nevidí) nic než kamarádství. Prvních pár dní jsem pro něj byla důležitou, chodil mi říkat zážitky, povídali sme si, navštěvovali se jen tak a bylo to krásný. a teď už má asi svech známejch dost a mě bere jako tu matku co ho teda vychovala (uvedla do společnosti), tak k ní budem slušný. a třeba se mejlim

zuzna je shcvácena samým nicneděláním. bude muset začít něco dělat

z jednoho hodně black blogu - reakce, komentář

hele chtěla bych požádat autorku tohoto blogu jestli nechce abych ti psala moje erotické zážitky ze života, no tak abych řekl apravdu někdo mi řiká že někdy vypadam trochu jak barbie ale někdy chodim v černym, ale chodim na různý akcičky, metal, rock a tak, a mam strašně prdlí nápady jednou mě to tak nasralo že mi kámoška řekl aže vypadam jak barbie tak sem se schválne provokativně na jednu mega akci oblíkla fakt jak barbie no kluci na mě skákali a prdel to byla až teda na ty nadávky, no nevim jestli bych do toho šla znova, ale sexuální hrátky ve městě a na pařbách sou na denim pořádku a některý sou i s pořádnejma trapasama, hele fakt napiš myslim že by ti to mohlo jen na blogu pomoct protože já bych ti to napsala a ty by si to jen skopčila tak by ti to moc času nezabralo, tak napiš na mail i když ne Patty001@seznam.cz, Čus a ozvi se

Jo a Zuzna dneska viděla Maťejku!

a přátelé, von je asi fakt vzor toho slušňáka, co se mi líbí a vždycky bude. Stejně jako ta řada Honzíků, Jiříků, Tomášů, Jardů, Karlů, Romanů... Šak známe svoje lidi:)

...

ano... zuzna chtěla psát o hodině francouzštiny která v její mysli hlubokou stopu poznání nezanechala, ale najednou má zuzna v hlavě něco jiného, něco co jí říká "neser se do čeho Ti nic neni!". A tak rozněžnělá Zuzna odchází s hlavou plnou myšlenek na to krásno, co mezi sebou dva mohou mít...

back to the school

první školní den... pro druháka okamžik, kdy se setká s dlouho očekávanými spolužáky... pln nadšení vstupuje do budovy poznání a s radostným úsměvem vítá všechny kolem. Blažený výraz ho neopouští ani během první přednášky. Ač dlouze zkoušená, opět jitří své milostné jizvy pamět... Nebo srdce? Pokud se říká, že člověk si vzpomíná pouze na to hezké, časem (asi po měsíci) přijde chvíle, kdy začne o té ideálnosti polemizovat... až dojde k úplnému odsouzení dotyčného. Ale to bychom nesměli být lidé, abychom to tomu dotyčnému zase všechno neodpustili... s prvním pohledem... úsměvem... pozdravem...tajeme jako led. A tak to má být.

větrejte na naší plaketě

anebo větrejte na kolejích a zvláště na místech s připojením k internetu!!!