shrnovací dveře

kolik soukromí poskytují takovéhle dveře? Podle toho k čemu je požadované soukromí potřeba. Pokud je mi za nimi smutno, dokáží mě odříznout od světa spolehlivě a nikdo mě za nimi nenajde... ale co když je problém opačný? Co když nechci být nalezena? Co když nechci slyšet každé slovo z obývacího pokoje? Co když?
Mám prostě poslední dobou pocit, že mi mé staré dobré shrnovací dveře nevyhovují. Když jsme byt renovovali, tak se sestře podařilo její dveře zlikvidovat tak spolehlivě, že dostala "za trest" normální dveře ze dřeva (nebo dřevotřísky, lamina, nebo čehokoliv jiného s klikou). Já mám do pokojíku dveře jak vjezd do stodoly a ještě jsem je nezničila. Jsou tam už asi patnáct let a držej. Potvory.
A tak teď přemýšlím a nevím. Nevíte někdo jestli se dají sehnat zavírací dveře, který nebudou vypadat jako pěst na voko v interiéru a zacpou díru ve zdi o šířce cca 2 metry? a jak to zařídit nejlépe do pátku :) Taky nevíte, co? asi se s tim přestanu trápit a začnu si hledat nejakej zástupnej problém:)

Ospalé nedělní odpoledne

Konečně se nemusím učit. Máme totiž po hlavní zkoušce semestru (po již zmíněných státnicích), po prezentaci individuální seminární práce (za kterou jsem jak doufám získala dost bodů) a ted mě čeká jen prezentace skupinová (tedy jednodušší - pokud se nám podaří napsat seminárku) a letošní jediná zkouška (která by měla být snad jednoduchá). Toť ke zhodnocení mých školních výsledků. Proto teď v neděli sedím u počítače, říkám si, že bych měla napsat nějaký článek na samíka, ale nevím zaprvé o čem.. a za druhé se mi fakt nechce. Nemám ani inspiraci, ani informace, které bych mohla použít. Nevím o čem jsem přemýšlela, když jsem brala "místo" redaktorky! Pravděpodobně o slávě až za hrob. Ha ha ha. Jsem akorát všem pro zlost, protože půlka lidí, kteří mé "články" čtou, se jim směje a druhá jimi pohrdá. Ani se jim nedivím, sama bych to nečetla.
Tak jsem si přitáhla notebook do obýváku, kde trávím mé ospalé nedělní odpoledne. Stejně jako jsem trávila ospalý sobotní celý den a budu trávit ještě ospalých pět dní. To je můj plán. V minulých týdnech jsem víkendy už od pátku trávila na báječných procházkách. Teď je první můj víkend, kdy nemám příděl vlídných teplých rukou. I když těch víkendů bylo v mých předchozích 22 letech moc, tak na tenhle standart si člověk rychle zvykne... Tak tím končím. Naznačila jsem toho dost. A víc uz se píše pouze do deníčků :)

čekání na ráno

Čekám na ráno. Stejně jako pokaždé, když píšu tenhle blog (nebo mám alespoň ten pocit). Asi ho přejmenuju na "zuznin popůlnoční blog". Jsem unavená. Mám hlad. Asi mám i žízeň. A hlavně mám bordel v hlavě. Musím vydržet ještě tři a půl hodiny než se připojí kámoška a budu jí moct všechno vykecat a ulehčit si. Vlastně o nic nejde, jenom se mi prostě honí hlavou tolik myšlenek (a jedna z nich pořád vede), že prostě nemůžu spát. Uvařila jsem si čaj z máty, snědla jednu buchtu, napsala žvástík na blog a uvidíme, jestli to způsobí spaní. Stejně pochybuju. Spíš to způsobilo to, že jsem probudila mámu (vždycky se probudí, když na druhém konci bytu vstanu z postele), rozčílila psa (povytáhla jsem zpodněj deku) a to, že budu mít zase ráno červený oči od počítače už za rozbřesku. To sou mi věci. A pak má bejt člověk krásnej, ne?

všechno se kadí

Celý naše slavný Samíkování se povedlo! bylo to krásný, bylo to osobní, bylo to vřelý! Bylo to o překonávání překážek, bylo to o problémech, ale nakonec to bylo krásný! A pak se začaly věci hnojit. Psala jsem články na jeden studentskej server jako jediná. Asi dva měsíce sama. Nikoho to netrápilo, nikoho to nezajímalo. Až včera jsem se dozvěděla, že vedení školy se zdá, že server upadá a tak mu vedení našlo nové pisatele. Já jako redaktorka jsem se to dozvěděla až jako poslední od jednoho z nich. Pak jsem dostala od nich jako od nových šéfů první úkol, abych je uvedla. Plná nasrání jsem napsala poměrně výstižný článek, který se jim samozřejmě nelíbil. Tak si ho přepsali. Hmmm, super. Tak si to měli rovnou napsat sami. Ach jo. Navíc jsem nejaká přejetá, proto se mi nedaří ani v "mačkání rukou". To je ale hloupá zima.

Opět jedna dlouhá a divná noc

Šla jsem spát v půl druhé a opravdu se mi chtělo spát. Jenže poté, co jsem se ve čtyři probudila přesně napříč postelí, začala jsem se převalovat. Zážitků z večera bylo dost, bylo na co myslet (chápavý a pravidelný čtenář pochopí - došlo už i na mačkání ruky:)), tak jsem se pokusila ještě párkrát usnout, ale většinou ne na déle než půl hodiny. V pět mě to přestalo bavit a řekla jsem si, že trochu uklidím a dověsím prádlo a prostě dohoním ztracený čas. Nejdřív jsem uklidila mojí noru (převlíkla postel, posbírala svršky, složila gauč, složila učení a udělala jsem z mýho pokojíčku zase místo, kde se dá spát), pak jsem se přesunula do obýváku, kde jsem udělala téměř to samé, pak do koupelny, kde jsem dokonce i vydrbala vanu, umyvadla, záchod, vyměnila ručníky a toaletní papír a dověsila prádlo z pračky... Ted sedím v obýváku, venku svítá, já koukám uz asi po pátý na Mamma Mia! a nechce se mi spát.
Jinak kdo mne zná, tak dobře ví, že bych dobrovolně neuklízela, ale dneska to bylo nutné. Musela jsem totiž odmítnout návštěvu z důvodu neuklizeného hnízda. Což jsem nikdy neudělala! Každej kdo přišel si musel zvyknout na to jak to u nás doma vypadá, ale tentokrát jsem věděla, že by to našemu začínajícímu kamarádskému vztahu asi jenom ublížilo. Tak jsem slíbila, že ho pozvu dál příště:) a teď už můžu:) tak zatím dobrou (zatim tak maximálně "chuť" protože "noc" už se přát nedá)

nevim co psát.... Prostě mám státnice!!! Zuzna má státnice! a Endru taky! a Tiňák taky!!! já sem teda nejhorší, ale mam!!!

střízlivý zápis

Po tolika dnech mám ted poslední volnou chvilku, kdy jsem utekla spolubydle a tudíž svému špatnému svědomí od učení. Stalo se toho teď hodně a hodně se toho stane v nejbližších dnech, ale to hlavní by měly být asi ekonomické státnice, které se ve středu nezadržitelně blíží. Strach-mám, učit se-nechci (ale musím!!!), náladu-nemám, myšlenky na cokoliv jiného-mám... Navíc už mám naplánovaných tolik věcí, které musím udělat hned ve čtvrtek (až vystřízlivím), že ani pak nebudu vědět kam dřív skočit (zřejmě ale opět po učebnici ekonomie, protože opravný termín je hned za měsíc)... Do toho se mi zase bouří hormony a já mám pocit, že je načase najít si "pana Pravého". Jeden báječný aspirant na tuto pozici by tu byl, dokonce už tu o něm padla i zmínka, ale opravdu začít randit měsíc před státnicemi a první pusu dostat tři dny před nima, opravdu není to pravý pro povzbuzení mozkový aktivity. Nablblej výraz se vrací každou půlstránku... zamyslet se nemůžu, je to se mnou pořád horší a horší...
Tak mi držte palce prosím

maminčiny rady

Každému jeho mmaminka předává důležité životní rady a hodnotové soudy. Když si to tak vybavím, tak moje maminka (a vlastně oba rodiče) má několik důležitých vztahů "problém - řešení" o které se s vámi musím podělit:

Nemůžu spát - piješ moc kafe

Bolí mě břicho - moc jíš

Moc mě bolí břicho - budeš mít menstruaci

Bolí mě hlava - málo spíš

Hodně mě bolí hlava - nenosíš ponožky (skrytě poukazujíc na zánět dutin)

Bolí mě cokoliv - seš líná a nechodíš ven
.
.
.
.

jdu ven - budu babičkou!!!
(pokud mi život přinese další, podělím se o ně s vámi:) )

podzimní romance

Včera, jako by to bylo před sto lety, vyznávali jsme si naše smutky, touhy a snad i lehce nadsazenou lásku s milým, který na 200 kilometrů vzdálen jest. Líce mi rudly při pomyšlení, že tak krásná slova určena jsou mě. Snad jediné co prozradilo, že se píše rok dvoutisícý a ne devatenáctistý bylo to, že naše myšlenky nepřenášeli poštovní posli, ale internet. Romantici opravdu ještě žijí!

chebská mafie

Asi dostanu na držku od firmy co nám dělá na koleji nová plastová okna. (blíže na: http://www.samik.eu/web/clanek/188-okna-a-okynka/ )Napsala jsem to tak jak jsem to cítila a s myšlenkou, že tito pracanti přece nesledují studentský server, natož aby si tam četli nějaké intelektuální plky o oknech, jsem ho pustila na síť. Včera se po týdnu vrátili na naší kolej dokončovat jiná patra... a najednou se mi doneslo, že jsem mezi nimi slavná. Prej "no ta spisovatelka... no ta Zuzana..., jak vona se menovala? jo Klůfová!" no ted se bojim vylézt na chodbu, abych nedostala něčim po hubě. A to jsem jenom napsala svůj názor. Firmu jsem nejmenovala a ani nechci. Píšu úvahy, ne udání.

zuzna.blogspot.com

adopt your own virtual pet!

Konstruktivně strávené čtvrteční dopoledne

I přesto že nejsem žáná kikina, mám ráda hezky upravený zevnějšek. Proto, když se v zoufalé chvilce spolubydla rozhodla jít na nehty, šla sem ráda s ní... Nezažila jsem krásnější dopoledne. Stříhání nehtů, pilování a pak několik vrstev kdovíčeho... bylo to úžasný.. Obsluhoval mne vietnamec přibližně v mém věku, byl něžný a měl krásné oči (víc vidět nebylo, měl roušku). Když už jsem měla drápky jako ze žurnálu, přišlo zdobení francouzskou manikůrou (v tu chvíli si roušku sundal a když jsem mu podala ruku, měl jí tak blízko obličeje, že jsem na ní přímo cítila jeho dech). Několikateré zapékání a pak ... masáž voňavým krémem... blaho... no za 250,- neberte to. Tomu říkám marketing mít v univerzitním městě slevu na nehty pro studentky 50%. Jsou to šikulové.

Posledních 20 minut prázdnin

Uteklo to jako voda (zaplaťpámbu) a mě zbejvá posledních 20 minut sladkého nicnedělání u internetu. Až skončí Přátelé, musím být osprchovaná, oblečená a připravená na dopolední maraton obíhání města, který mi připravil děda, abych se před odjezdem do Plzně nenudila. Do Plzně musím jet vlastně na brigádu... Budu dva dny mrznout na Dnech vědy a techniky u stánku, kde budu prezentovat mojí nejmíň oblíbenou katedru z celý naší univerzity. Nějak sem se asi zalíbila při výběrovym řízení o kterým sem ani nevěděla:) Bude mi zima, budu mít hlad, speciální univerzitní tričko, visačku a předepsaný úsměv od ucha k uchu. Tak snad někoho naverbujem:) Dále jsem konečně vyřešila odvoz první dávky věcí na kolej. Ten první týden na koleji je asi nejnáročnější na věci. NUTNĚ potřebujete: ručníky, trička, kalhoty, konev na čaj, reprobedny se subwoofrem, notebook!!! (a ten bych opravdu zdůraznila), přehoz na postel, hrnec, hrnek, talíře, příbory a snad nějaký to učení do základů:) Nebylo snadné zorganizovat, odvoz všech těchhle krámů na jedno místo tak, abych je nemusela táhnout sama přes Plzeň. Ale projevila jsem se jako schopný manažer, protože jsem to nejen zoragnizovala, ale i zabalila!!! No a teď skončili Přátelé a já nejsem ani osprchovaná, ani oblečená. Což znamená, že jsem ve skluzu. Tož pac a pusu. Zuzna

Lijavec - aneb hra s opravdovým deštěm

Znám mnoho her Járy Cimrmana. Na hře Dlouhý, široký a krátkozraký jsem dokonce vyrostla jako by to byla skutečně pohádka pro děti. Dodneška si pamatuju hlášku do publika "Cože, Jiříku, ty ještě nemáš zuby? Aha, ty už nemáš zuby!" Tenkrát jsme to se ségrou ještě nechápaly, ale bezhlavě jsme to opakovaly. Stejně jako věty o obryni Stáně, o Jasoňovi a Drsoňovi, nebo stížnosti Děda Vševěda na trpaslíky, kteří vám, dle jeho slov, "vlezou všude".
Teď jsem ale měla jako dospělá možnost vidět ten slavný divadelní soubor v akci, když přijel do Chomutova zahrát nám, sprostému lidu, Lijavec. Zdeněk Svěrák vypadal na počátečním semináři smutně. Asi to není jednoduché přijít do divadla a hned se tvářit šťastně a vesele, jak by si divák představoval.
Když přišli všichni na jeviště, otevřela jsem pusu a úplně jsem zapoměla tleskat. Visela jsem na tom majestátním Svěrákovi tolik, že jsem se až bála zasmát, abych tu úžasnou atmosféru nějak nenarušila. Tohle s televizí nepocítíte. A pak jsem si všimla na scéně Miloně Čepelky, Petra Bruknera, Bořivoje Pence a herce, kterého jsem moc neznala, kterým byl Václav Kotek. Největším záchvatům smíchu jsem musela propadat při pohledu na chichotajícího se Petra Bruknera. Po celou dobu semináře seděl na své židli, rudý od smíchu (zvláštní, že i po tolika reprízách - premiéra 22.1.1982!).
Popisovat všechny vtipy a postřehy z této hry by bylo víc než zbytečné. Jmelí nebylo a příliš rychle to uteklo. Škoda. Už o přestávce jsem si ale koupila stolní kalendář a program s úmyslem, že si ho nechám po představení podepsat (což jsem nikdy nedělala a nevím doteď jak se to má správně udělat, abych se dostala za herci, než odjedou). Při odchodu jsem se šikovně nachomýtla k šatně spolu s dvěma muži a byli jsme přijati!!! My tři (jen my tři!) jsme se dostali do šatny a měli jsme počkat, než se pánové převléknou. Nemusím říkat, že nám nějaké čekání v tu chvíli nevadilo. Mě se najednou roztřásly ruce (předesílám, že nejsem trémistka ani před těžkou zkouškou) a nevěděla jsem co se v takových chvílích říká, co se dělá, jak se tvářit, jak reagovat?! (a to už jsem zažila i autogramiádu v angličtině, kde jsem si s každým podepisujícím podala ruku a prohodila dokonce i pár frází) Naštěstí celý ten spolek byl tak báječný, jak jsem si jej po celých mých dvaadvacet let představovala. Hned když jsem přišla k šatnám, prošel kolem nás pan Kotek s miskou vody a za chvilku se vrátil i s pejskem (kdo má rád psy, musí mít rád i lidi!). Ostatní se smáli, žertovali. Zdeněk Svěrák mi dokonce nabídl, že "umí i Smoljaka":) Odcházela jsem s pocitem naprostého štěstí a volnosti, protože jsem to dokázala!

kterak se u nás střílelo

V Chomutově jsem se narodila. Po pěti letech bydlení na vesnici nás sem rodiče opět odstěhovali. Dostali jsme byt blízko centra určený k renovaci vlastními silami. Vlastně všechny byty tady v okolí byly v dost dezolátním stavu. Abych to neprodlužovala, z naší ulice se během několika let stalo pěkné a čisté místo k bydlení. Za čas si naši známí otevřeli za rohem hospůdku v americkém stylu, kterou kvůli nedostatku finančních prostředků po pár letech pronajali rozrůstající se vietnamské rodině. Z hezké hospůdky se stala herna s barem, nicméně pořád docela slušné místo. Moc lidí tam nikdy nechodilo, ale automaty asi docela nesly. Ve středu večer jsme z okna viděli jak se odtamtud valí kouř, přisuzovali jsme to nepodařené grilovačce, ale pak přišla ségra domů s tím, že U Motorky hoří a že slyšela tu naší známou plakat do telefonu, že málem přišla o přítele. Nevěděli jsme proč. Že by utrpěl nějak požárem? Je fakt, že bydlí nad tou hospůdkou, takže by to nebylo vyloučené, ale zase jsme neslyšeli ani hasičské vozy, tak to nemohl být zase až takový požár. Jelikož ségra randí, courali kolem a u bývalé pošty si ještě všimla někoho ležícího, kdo evidentně zkolaboval... dnes se nabízí pouze ddvě možnosti toho kdo to mohl být... Buď pachatel sám, nebo chudák policista. No a pak jsme se z internetu asi za hodinu dozvěděli, jaká kovbojka se to tam odehrála. Je to hrozný, jak se naše ulice změnila. Před pár měsíci v hospodě o pár metrů dál ubil nespokojený zákazník hospodskou kladivem. Kam se to naše město vlastně ubírá? Po tom, co jsem zjistila, že všem obětem tohoto vraha nebylo víc než 28 let, je mi těch lidí ještě víc líto. Všichni měli rodiny. Nikdy jsem neměla moc v lásce menšiny, ale vidět plačícího vietnamce, který právě přišel o syna, mi rvalo srdce. Rodiče toho vraha jsou teď také v rozpacích. Vzali ho po návratu z vězení zpět domů, aby měl chudák zázemí a on během půl roku spáchá tři bestiální vraždy (tím třetím je mladý pumpař z Ústí nad Labem, kterého popravil den před tím incidentem v Chomutově). Maminka se psychicky zhroutila a tatínekk syna úplně zapřel. Sama nevím, co bych dělala v jejich situaci. Je to pořád ještě váš syn, vaše dítě, ale udělal něco tak strašného, že to už snad ani odpustit nejde. Určitě to tedy nejde odpustit, ale co tedy s takovým člověkem? Vězení ho nenapraví, na žádné psychoanalýzy v tomto případě nevěřím a trest smrti je u nás už dost dlouho zakázaný. Tím nechci říct, že by měl v tomto případě nějaký význam. V Americe zavedený je, ale hladina kriminality se tím nijak nesnížila. Tady už by snad opravdu pomohly jen hodiny a hodiny velmi těžkých veřejně prospěšných prací. Přičemž výnosy z nich by měly být určeny na "odškodnění" pozůstalých. A hlavně už nikdy nepouštět na svobodu. Žádné podmínky, žádné kauce... Navždy izolovaný od společnosti. Asi jsem teď nepřiměřeně ostrá, ale není dne abych neprošla kolem nejaké stopy po této události (svíčky, květiny, smutní lidé) nebo nečetla nějakou dost otevřenou diskusi na téma možných trestů pro tohoto vraha. To člověka poznamená...

Pavlík, kterému již není malá košile

trocha "šónovin" :-D

past na ségru

Jak dlouho jsem se trápila s tím, čím pozlobit svou sestru... Přesně 22 let a čtyři měsíce. A teprve dnes mi došlo, co je nejspolehlivější. Je to jednoduché a vystačím si jen se svým přirozeným šarmem a výstřihem. Nejvíce jí totiž naštve, když o mě její přítel začne říkat, že taky nejsem tak špatná jak mu říkala... To celá zrudne a začne na sebe hrozně poutat pozornost :) a to mě baví!!!

Přátelé, jak jsem psala v minulém příspěvku, jsem neschopná usnout doma, když něco není v pořádku. Pokud je počet členů v domácnosti nestálý, nestabilní, jsem ve střehu. No a když už moje sestřička navštíví domov před osmou hodinou, tak za ní hned po osmé hodině přitáhne i její drahouš. Nevím co se v takových situacích dělá. Snažila jsme se najít nějaké místo kam bych se šla uklidit, pokoušela jsem se sehnat nějaké přátele, se kterými bych mohla jít někam ven. Poslední možností byli poloprarodiče, ale vzhledem k denní době bych je musela chca nechca opustit a vrátit se domů pravděpodobně v ségřiným nejlepším (ať to zní jak to zní, tyhle situace fakt nemam zmáknutý). Proto nakonec sedím v obýváku, ségra je s nim zavřená v pokojíku a já se užírám abych náhodou neslyšela nějakej zvuk, co jsem slyšet nechtěla... Prostě je to trapný. On si mne dobírá, protože jsem klasickej počítačovej člověk (dobírají si mne všichni, ale proč i tenhle člověk, co mě vůbec nezná?) a já se cítím lehce uraženě, protože zase nevím, co na to říkat.
Už jsem si zvykla na samotu a vlastně jediným mým vyjadřováním je psaní na různé blogy. Když přijdou naši domů, povídají si spolu sami. Možná by si chtěli povídat i se mnou, ale já se potřebuju trochu rozmluvit. Prožívám-li celý den jen se psem a s televizí, vůbec mne to nenutí k nějaký interakci. Tak asi mluvit přestanu úplně.

dLoUhÁ nOc

Ne, nemyslete si, neblbnu a nesnažím se ze sebe udělat emopako, jenom prostě nemůžu spát a přemejšlela jsem, čím nadpis článku ozvláštnit. Protože je asi jedna hodina ráno a to je pro můj prázdninový režim přeci jen dost tvrdá rána pod pás, rozhodla jsem se napsat zase něco ze svých plků na internet.
Nespím protože mám v podvědomí zakódovanou zvýšenou ostražitost, pokud někdo z rodiny doma chybí. Což se dneska povedlo vlastně dvojnásobně a i přestože byl tento deficit již asi před hodinou napraven, ostražitost mne přemohla a dosud nespím. Moje sestra chodí z práce poslední dobou později a později. Není to tím, že by měla za zaměstnavatele tyrana (i když kdo z vás viděl její pracovní smlouvu, ví o čem mluvím), ale tím, že má v Jirkově najdutého boyfrienda. Dokud se vracela domů v týdnu před devátou, nebyl problém. Věděli jsme kde je a hlavně, že se vrátí, ale dneska jsme jí s mamčou už dvakrát volaly jako stíhačky, protože ani v jedenáct nebyla doma. Oteček náš předrahý zase trávil večer se svými "kamarády z mokré čtvrti" a tak ho ani netrápilo, že doma nejsme kompletní. Nakonec se spolu sešli doma vlastně současně, kolem půlnoci. Nevím. Přemožena zvykem jsem odešla do věčných lovišť kolem jedenácté a tím pro mne začalo to nervózní pospávání. Nakonec, když se oba sešli doma (což jsem usoudila podle toho, že mamča tak hlasitě nechrápe a ani by si o půl jedné nedávala koupel) a klidně usnuli, já tu sedím, mám oči jako brambory a nemůžu spát. Taky se mi chce na záchod, o čemž klidně dle (http://j-lo-mour.blogspot.com/2008/07/stavte-se-ztra-na-velkou.html) Honzy můžu mluvit. To bych nikdy nevěřila, jaký věci budu mít chuť takhle v jednu ráno dělat. To, že si chci uklidit skříň, o tom mluvim už dlouho, ale věřim tomu, že na to stejně nedojde, jako na spoustu dalších věcí, o kterých tolik kecám.

Taky mne dneska silně rozhořčilo, že jsem nemohla jít plavat, přestože jsem chtěla. Naplánovala jsem si pracovní den a odpoledne a k završení toho všeho kiláček nebo dva v bazénu. Abych nešla úplně rozhicovaná a hladová, usmyslela jsem si, že půjdu ve čtvrt na osm pěkně po večeři a hezky v době, kdy už tam nikdo nebude. No jenže on tam tou dobou opravdu nikdo nebyl. Ani personál. Protože lázně mají o prázdninách víkendovou provozní dobu, o čemž se nikde na internetu nic nedočtete, snad pouze v jednom .pdf souboru, který mi nevím proč nejde otevřít. Takže plavky musím navléci nejdříve v 6:45 abych mohla od sedmi plavat a nejpozději v 17:40. Potvory proradný. Člověk když má prázdniny, tak přece nebude vstávat brzo ráno a večer si ukrajovat ze slunného odpoledne, když hala je osvětlená a krytá a dá se v ní plavat klidně celou noc. No nic, zkusim zabrat, ale počítač radši nevypnu, co kdyby se mi to nepodařilo. To bych byla odsouzena k další půlhodince psaní.

Žít jako člověk, chtít lepším být,
pracovat pilně, přestat už pít.
Líbat svou ženu, rodiče ctít,
dětem svým příkladem jít.

Můj bratře v bílém, pomoz mi žít,
pomoz mi hledat, pomoz mi chtít.
Pomoz mi dávat, Pomoz mi brát,
pomoz mi zas rovně stát...

motivace hadr :)

chůvička

kdyby jste se mě před pár dny zeptali, jeslti bych chtěla mít dítě, tak vám bezhlavě řeknu, že ne, že bych nevěděla co s ním a podobný překotný nesmysly. Ale dneska se mi hlavou honí takové klidné a smířené myšlenky o miminkách. Pár dní sem strávila s maličkatou holčičkou, kterou si s sebou přivezli kamarádi k nám na chatu. Malé je teprve sedm týdnů, tak toho ještě moc neumí, ale co umí dobře, to je řvát. Křičí na celé kolo, kdykoli jí položíte ještě nespící do kočárku. Křičí když má hlad a když má počuranou plínku. A jelikož tam její rodiče s námi byli na dovolené, brala jsem si často malou na ruku a ona začala usínat. Nevím čím to je a kde se to ve mě vzalo, ale začala sem se pohupovat a Andulka většinou do pěti minut zabrala. Je to nádherný pocit, když se vám někdo takhle odevzdá a věří vám tolik, že vám usne v náručí. Jsem na sebe pyšná. Snad to nebylo naposledy.

a fotky od Endrú

každej čůráme jinde

Kaiser chiefs

a uměleckáWohnout

Ještě pár fotek z Hradce o který Vás nemůžu připravit

Večerní pohoda v houpací síti a s pivkem na břiše:) Prostě Rock for People!

Kopy odpadků a malé koše (omluvte zhoršenou tech. kvalitu obrazu)

Boty opouštěly své majitele

Ve stanu "kašpárka v rohlíku" bylo postaráno i o sezení (bohužel ty nápisy nejsou k přečtení, ale dělaly ze sedících osob sochy násosků, pablbů a podobných historických zvířat)

Vypadá to jako dost podařená reklamní kampaň...

Organizátoři vykupovali kelímky, čímž si někteří návštěvníci dost přilepšovali:)

To jen tak na okraj, k dokreslení atmosféry:)

Rock for People 2008 - z mého pohledu

Nejdřív jsme se musely nějak dostat do Hradce...najít záchody...

vyzkoušet je, protože...

jsme vypily pár pivek:)

Ale hlavně jsme se oddávaly pohodě a skvělý muzice!

(Horkýže Slýže)

(HELMET - fakt moc milí kluci ze států)

no kapel bylo moc a moc, ale těch fotek je málo a jsou špatný, ale...

jeden profifotograf nás zastihl v akci
(my jsme ten bíločernej zadek v sukni a vedlestojící šátek na hlavě)

Naše nohy se pěkně unavily a umazaly!
Ale nám se to líbilo!

Poslední zápis z koleje

Sedíme s Endrů v prázdném pokoji, přepočítáváme vážené průměry našich studijních úspěchů a kolem nás se válí tašky narvané našim školním rokem. Plakát z Václava, počítač s plochým monitorem, darovaná pánev, kalendář z Levných knih zakoupený v půlce roku, draze získané telefonní číslo na pěknýho spolužáka, jmenovka z uvítavího večírku, zátky od piva z naší první drobnější piatiky, propiska z Českého statistického úřadu, a kapesníky ... spousta poplakaných kapesníků (to už jsem si vymyslela pro dolazení atmosféry, protože tu žijeme jako dvě tvrďačky, tudíž nepláčem, ale kdyby v nás bylo jen o kapku víc estrogenu, bulíme jak želvy vobě)

Jinak moje zavazadla se sestávají ze dvou obřích tašek, krosny a dvou igelitek. Domů jedu se dvěma klukama tak chci vidět kdo to vodstěhuje. Pokud by se stalo, že já jako poměrně úspěšná třeťačka, tu dnešní cestu nepřežiju, věřte, že mi je teď smutno. Ale mám taky radost, že jsem něco dokázala. Je to zvláštní, chtěla jsem dneska udělat nějakej zase zásadní životní krok a zase se mi to nepovedlo, tentokrát mi v cestě stála lednička. Jako obvykle.

Tak se mějte pěkně všichni jimž nejsem lhostejná a držte mi palce ať vám v září zase napíšu. A ať je to něco veselýho!

Zachraňte diváka

jsem odsouzena k dlouhému a útrpnému strádání v pátek u televize. Televize není špatná. Kolik dní sem se na ní těšila a ona mne zklamala. Chtěla sem se trochu prospat abych byla čerstvá na nějaký pěkný "béčkový" noční film na některém z našich komerčních kanálů, ale koukám, že všude dávají samé důležité a neoddechové pořady... jen tak pro pořádek pokud přepnu v pátek večer v jedenáct na novu, nechci vidět jak tam němec rve američanovi dýku do hrudníku... nechci k tomu slyšet všechny doprovodné zvuky a střílení a chroptění a pískání děravé plíce.. prostě fuj. Jsem věčná pacifistka, proto se mi nikdy nelíbily válečné dokumenty (ale uznávám, že jde o popsání skutečnosti, která byla, jde o něco, z čeho by se měli lidé poučit), ale proč se točí válečné filmy? Nechápu, jak se v tom může nějdo ještě takhle vyžívat... a to snad mi neříkejte že nakonec ten Tom Hanks umře... no fakt fuj. Doufám, že to aspoň zejtra ve Forestovi přežije.

sedím na konári a je mi smutno

koukám do kraje, je vlahý večer (vlastně již brzké ráno) a já se učím... učím se o sto sedum

Andulka Šandorová

Andulka se narodila v pátek 23. 5. 2008 a je krásnou a zdravou holčičkou. Váží (včera vážila) 2 900 gramů a měří (včera měřila) 50 cm. Maminka Ája a tatínek Míra jsou oba krásní a šťastní. Porod patřil k těm nejkratším co jsem kdy slyšela, protože byla Andulka na světě za ani ne dvě a půl hodiny! Přejeme Ti do života všechno nejlepší malličká!

Plány se mi trochu změnily ... plánem bylo, trochu se zřídit. Plánem bylo jít do baru a hezky si to tam užít. Plánem bylo potkat lidi a pobavit se s nima. víte jaký to je, kdyz vám zavřou hospodu?! Vaše meeting place, zdroj informací, zvedač nálady, zdroj nezávazné konverzace. To pak plány padají...

umělá hlava - univerzální zvedač sebevědomí

http://musslap.zcu.cz/cs/ukazky/
doporučuju vyzkoušet například na věty: "téda, tobě to dneska ale sluší", "seš fakt borec", "jsi chytrá a krásná".... no další věty si vymyslíte sami:) škoda, že neudělali taky testovací verzi se sexy chlapem:)

102 zvířata v Chomutově

Premiéra skvělých Sto zvířat v Chomutově byla naprosto nepopsatelná! Zapadla do mého již od rána perfektního "dne na pytel", který se přesně ve čtyři hodiny odpoledne změnil v den D, na nejž budu vzpomínat zase pár týdnů. Přesně ve čtyři jsem potkala po téměř roce Jardu z lesoparku, který mi nabídl, ba mě o to přímo prosil, abych zase nastoupila (evidenně se mu nedoneslo, že stejně zítra nastupuju).Dohodli jsme se, že si o tom v neděli ještě promluvíme:) už to mě potěšilo v ponurém dni, protože mě najednou někdo potřeboval. Plná tohoto dojmu, jsem odběhla na koncert Sto zvířat (mám s tím skloňováním ještě trochu problémy - říká se koncert Sto zvířat, nebo Sta zvířat?), kde jsem se vyřádila dosytosti jako už dlouho ne. Tancovala sem, skákala, blázníla, křičela,... dokonce jsem i odložila mojí oblíbenou zelenkavou bundičku pod níž jsem měla jen tílko za krk ze kterýho mi koukaj celý velký záda a pařila tam v něm... Prostě zábrany fuč, skvělá hudba, báječný lidi, kámoška po boku, no prostě vodvaz. Po dvojím roztleskání koncík stejně skončil (jednou to přijít muselo) a v tom prázdnícím se sále nestál nikdo jinej, než "etnoKarel" z lesoparku! Taky muj oblíbenej kolega:) tak jsem s nim pokecala a dohodli sme se, že se uvidíme ještě. Prostě peckovej večír. jedno pivko v útulnym nonstopu (to je dost divný slovní spojení) završilo pohodu večera:) Prostě super!

Nahrazení ředitele Chomutovského zooparku

štve mě to, každým dnem víc a víc. Přichází a odchází to ve vlnách. Nevím proč paní primátorka v televizi rozhlašuje, jak proběhne úžasné výběrové řízení na post ředitele Podkrušnohorského zooparku jež bude mít tvrdé podmínky, jelikož takovou práci nemůže vykonávat každý a že je nutné, aby byl ten člověk vysokoškolsky vzdělaný v oboru a tak... Prosím, pročtěte si sami ono výběrové řízení... mám dojem, že každý druhý zootechnik s praxí a řidičákem, toto splňuje:

Požadujeme:

Vysokoškolské vzdělání nebo střední vzdělání s maturitní zkouškou a nejméně 3 roky praxe ve vedoucí funkci v organizaci s obdobným předmětem činnosti,
odborné znalosti činností vykonávaných organizací,
organizační, řídící a komunikační schopnosti ověřené praxí ve vedoucí funkci,
zodpovědnost, schopnost vysokého pracovního nasazení,
dobrá znalost práce s výpočetní technikou,
znalost zákona č. 250/2000 Sb,. o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů v platném znění,
bezúhonnost,
řidičský průkaz skupiny „B“.


Uchazeči dále předloží zpracovanou koncepci řízení organizace se zaměřením na efektivní a hospodárný výkon činnosti organizace.


Výhodou:

Reference od předchozích zaměstnavatelů,
aktivní znalost cizích jazyků,
odborná způsobilost podle § 6 odst. 2 zákona č. 162/2003 Sb., o zoologických zahradách v platném znění,
členství v asociaci zoologický zahrad.


Proto mi přijde, že drahé primátorce trochu teče do bot a když teda nebude zbytí, tak jednoho z těch, kteří splní, vytáhnou. Zoopark, který byl léta chloubou Chomutovska, pujde do zelí, ale paní primátorka bude mít aspoň dobrej pocit, že už je velká holka a dokáže už i odvolat ředitele příspěvkové organizace... No dobrej trénik.

Sv. Petře díky!

Dnes hned brzy ráno jsem poznala, že je lepší pravomoci delegovat, než si je nechat pro sebe samotné. Svatý Petr to totiž u mě dneska vyhrál na plný čáře, jelikož zařídil, že je venku tak hnusně, že lidé do lesoparku nepřijdou (což by jistě Bůh sám bral za prvotní cíl, aby lidé přišli). Proto mi hned zrána volali z Lesoparku, abych nechodila. Že je to zbytečný díky povětrnostním podmínkám. Proto si myslím, že tato delegace pravomocí byla alespoň pro mě užitečná.

emotivní dopoledne

Dnes dopoledne jsem s dědou a jeho přítelkyní - družkou - slavila jejich společné dubnové narozeniny. Řekli si, že tyto narozeniny spolu oslaví a že je budou slavit celý měsíc v kuse. Že se spolu opijí - ani jeden z nich se neopil už pěkných pár let- a že si to prostě letos spolu užijí. Jelikož si oba užili už svoje v životě, schvalujem jim to a máme z nich radost. Děda je po letech zase volný a šťastný (ať to bude znít jakkoliv nešikovně a se vší úctou k babičce, která už rok není mezi náma) a za to jsme Ince (dotyčné přítelkyni) neskonale vděční. To tak na úvod. Mezi tím, co jsme "slavili" (seděli jsme v kuchyni, klábosili a vařili) Inka začala vyprávět o své rodině. Má tři děti, které se od ní lehce odtáhly, přičemž to nejmladší, s nímž si protrpěla celou jeho zlou nemoc, jí s manželkou využívá jako chůvu a služku v jedné osobě. Když nám tenhle příběh, ještě s mnoha příkrasami osudu, dovyprávěla za samého pobíhání a veselého švitoření se ke mě najednou přivinula a s leskem v očích mi povídá, že nikdy nečekala, že jí takhle přijmeme... a když se ode mne odklonila (voněla úplně jinak než moje babička, ale měla takové měkké objetí jako každá milující žena, která vás má ráda, nebo jež má ráda vaší rodinu), plakala... slzy se jí kutálely po tvářích. Bylo to prvně, co to kdokoli z naší rodiny viděl a bylo to zvláštní... ale jsem ráda, že jsem se toho dočkala. Krásná oslava.

les comédiens

Anorexie

Asi už jsem se o tom kdysi zmiňovala, ale trápí mě to teď snad víc než dřív. Kamárád má značnou podváhu. Nevím kolik přesně váží, ale od pohledu vidím, že není v pořádku. Dokonce se mi přiznal, že před několika měsíci se vysekal z jisté formy mentální anorexie. Nemá pocit, že je "tlustý", nebo že není atraktivní (to jsou vštšinou motivy u holčičí formy), u něj to předtím bylo způsobeno stresem a snad "strachem z dospívání" (diagnóza psychiatra). Ale teď je v klidu a má dobrý zázemí a mám pocit, že zase nebezpečně hubne. Chtěla bych mu pomoct, mám ho ráda a nechci koukat na to jak se ubíjí. Jenom nevim jak já mu můžu pomoct s hlídáním váhy, když sama mam s přijmem potravy (dost odlišnej) problém. Toť vše. Mám toho ohledně tohohle kamaráda ještě moc na srdci, ale už nemůžu víc psát. Nevím, jak už dál vyjadřovat moje obavy, můj strach, že jednou skolabuje... Jestli má někdo nápad, jak bych mu mohla pomoct, přijmu všechny rady. Díky zuzna

Překvapení

Tak krom toho, že jsem opět byla plavat a strašně jsem se u toho vyčerpala (kdo vymyslel ten kec, že se tím člověk uvolní?!), jsem dneska zjistila, že moje bláznivé výplody choré mysli jsou snad doopravdy někým čteny!!! Náš drahý J-Lo Mour dal na svůj hodnotný blog, plný kulturních událostí a zážitků z bohatého osobního života, odkaz na tuto mojí hroudu trusu!!!

Jsem tím nesmírně poctěná! Opravdu! děkuju Honzo! Mám ráda překvapení a tohle mě překvapilo a šokovalo tak na osum hodin dnes a zítra až si to uvědomím tak to bude zase nanovo:)

ano, zuzna se opět nechala (jak to říct slušně?) "okakat". Ten báječný a intelektuální možný přírůstek do Pošukova mi dnes napsal jen tak mezi řečí, že má novou přítelkyni... Pro ty neznalé poměrů musím podotknout, že náš vztah korespondenční byl budován aby v budoucnu přerostl ve vztah "vztahovitý". Jo, jde na mě jaro, chtěla bych se s někym mít dobře a mít se ráda, ale proč takovej blbec, kterej na tom byl zprvu tak jako já, mě musí předběhnout? Sem blbá a vracím se do zajetejch kolejí ke "kobřímu pravidlu", které zní (v upravený formě): Nauč se žít sama se sebou spokojeně!

plavání

Sem byla dneska plavat!!! Skoro po dvou letech sem si krásně zaplavala a protáhla si tělo v bazéně. Je to nádherný pocit, když konečně vypadnu z toho, že vlastně nic nedělám, že jsem líná a jenom doma stárnu. Proto teď, když jsem v bazéně dělala něco co mě fakt bavilo a krásně mě to unavilo, jsem blažená. Zítra se pokusim dokopat se tam znovu. Je to prima věc. Hurá!!!
Zuzna má konečně činnost!

Chybíte mi přátelé

Přátelé, jelikož procházím dost zvláštním obdobím poznávání novýho člověka a jedinej komu se s tím můžu občas svěřit je Koroptev, která má pochopení, ale já potřebuju i "požehnání" od zbytku naší bandy. Bohužel přátelé jsou nedostupní. Tak drazí doufám, že si to přečtete alespoň tady. Vypadá to nadějně. V sobotu rande. Stop.zuzna

nováček do pošukova

v posledních dnech nemám moc času sama na sebe a na to, co bych sama chtěla dělat. pořád škola, pořád dokola... Proto jsem se rozhodla, že do toho všeho chaosu začnu hledat toho životního partnera. Naneštěstí přez internet. To nebyla moc šťastná volba, protože se mi začali ozývat samí sexuálně nevybouření. Po dostatečném protřídění úchylů, jsem náhodně vybrala jednoho, se kterým udržuji korespondenční vztah. Píšeme si o tom kde se sejdem, jak se máme, co děláme a tak... Pokud by náš "vztah" měl vznikat na těchto plkách, v pořádku, ale on se mě najednou po velmi krátkém psaní začal vyptávat na sexuální praktiky... to je na mě moc. Náš "vztah" by měl začít na kamarádství a ne že spolu rovnou vlítnem do pelechu. Jinak neni špatnej, ale tohle mě trochu odradilo... Jinak ho jen tak neodkopnu, ale asi ho usměrnim.

Ps.: sorry kobro, ani nevim, kam se poděla má pevná vůle přestat myslet na chlapy a žít jen sama pro sebe.

Váha

Jestli mě někdo chcete konejšit, že jsem krásná, chytrá a vtipná a že kolik holek má mezi svými přáteli tolik kluků... Jsem pro. V některých chvílích to ráda slyším, ale hlavně nepokračujte svůj monolog slovy "jediný co jim snad může vadit je tvoje váha". V tu chvíli se mi hrnou slzy do očí a začínám vidět rudě. Jo, chápu, že pro holky jsem třeba hezká, přirozená a atraktivní, ale já sem kurva heterosexuál!!! Proto tohle chci slyšet od kluka bez dodatečného "ale".
Tato situace nastala právě ve Skleníku, kde moje vedlebydlící vykecávala díru do hlavy klukovi, co se mi líbí... v pohodě, jen jsem byla přebytečná... pátý kolo u vozu, jednadvácátá dvacetina... prostě k ničemu. Bloudila jsem a v tom jinou holku nenapadlo, než spustit o tom jak je s tim svym nespokojená atd. To zase spustilo vlnu toho, že každej někoho má atd. Pokračovalo to až k tomu výše popsanému. Po anglicku jsem je opustila a šla se z toho vyplakat sem. Nevím jestli mě hledají, snad ne. Proto prosím slovo váha, hmotnost, nebo síla vůbec nepoužívejte v rozhovoru se mnou.děkuju vaše zuzna

takhle ministerstvo vnitra pečuje o památky

K tomuhle kolosu jsem se dostala náhodou jako studentka, protože mě zaujalo, že naše kolej není naší původní kolejí. Právě ted bydlíme jako praví vysokoškoláci ve vysokém baráku, který má buhví proč modrou barvu. Ale studenstvo před sedmi osmi lety žilo v budově, která je součástí komplexu na fotografiích. Zajímalo mne, kde to je, jak se našim spolužákům žilo... Byly jsme naivní, když jsme hledaly "králíkárnu", popřípadě penzion. Studenti bydleli v - tehdy ještě zachovalém - chebském klášteře. Byla jsem v šoku po zjištění o jak rozsáhlý komplex budov jde. Na fotografiích je víceméně zachycena jen kaple (její ruiny mě zranily nejvíce), ale kolem je ještě asi pět dalších budov, které svým stylem "pejsek a kočička" také vyvolávají dost rozporuplné pocity. Za klasickou kaplí a klášterem je starý pavlačový dům (velký, krásný, pavlačový!!!), kolem něj jsou volně rozesety montované budovy sloužící ministerstvu vnitra (policii), dříve jako pravděpodobně hlavní chebská kasárna 5. brigády PS, dále klasický "buzerplac" a bordel... Moc bordelu kolem. Všechny budovy jsou vybydlené (krom těch několika málo, které jsou užívané coby sklady policie ČR). Ani jedno okno není celé, což pravděpodobně vyhovuje hráčům Paintballu, kteří se v areálu příležitostně prohánějí (jak dokládá obrázek)

Dovnitř areálu jsme se neodvážily, zaprvé protože se tam pohybovali nějací (snad) řemeslníci (asi celý jeden), zadruhé protože areál je oplocen a to my - vysokoškolačky- ctíme:)
Každopádně je mi do pláče když vidím, že takový krásný historický komplex takhle schátrá před zraky všech, o ministerstvu (které si tam ještě na vrata dalo cedulku) nemluvě.

všimli jste si také toho "ozdobného" prvku ve středu rozety na prvním obrázku? jo, je to hospodský větrák!

Prostě je mi to líto a nevím co s tim mam dělat!

mí dva další bráškové, které čeká maturita a pořád se nechtěli vyjádřit k tomu kam potom, se mi vyjádřili.. je možný, že je budu mít pod křídlama:) mam radost.

tenhle plakát ted zdobí dveře našeho studentského pokoje. Ivan tak pěkně, pohodlně leží a užívá si té dlouhé trávy, osení, či tak něčeho... krásně nám to tu zdobí...
Už ste ten film viděli? jaké jsou vaše názory?

kolik lidí ma narozeniny v jeden den? možná dva, kteří se znají a jsou tudíž dvojčaty, ale já dneska mimo svojí sestru slavila s úžasným chlapcem, který je mým přesným vrstevníkem na den a na rok.... krásnej chytrej a báječnej. Ale zuzno, ruku na srdce, každej se ti nemůže líbit! to, že se ti "táta" nalil a zhulil, neznamená, že ho máš zahodit... jo, dostala si pusu od něj a od pavlíka a od markétky a od.... sakra těch bylo...

jo, člověk bejvá někdy smutnej, někdy mu bejvá i hodně neveselo a člověku může bejt i dost plačtivo, jenom musí mít pořád sílu žít dál. A tu já teď mám. Dokonce i Václav (geniální film z dílny Jiřího Vejdělka) všechno nakonec ve zdraví přežil. Ano, je jednodušší, byla mu diagnostikována LMR (lehká mozková retardace), ale uznává tytéž hodnoty jako všichni ostatní. Taky se zamiloval, taky ho lidi srali, taky chtěl mít šťastnou a zdravou maminku. A to je myslím to nejdůležitější. Z minikina Art v Chebu, které mě natolik oslovilo svou atmosférou jako stvořenou k něžnému tulení v poslední ze všech sedmi řad, jsem si odnesla i plakát k filmu na připomenutí hodnot. Ivánek Trojan se na něm válí v přerostlé tmavozelené trávě a má báječný blažený výraz. To je tedy ten život. Nadále budu sledovat program Art kina, protože nemá chybu.skobrou

hysterka se vyvýjí

jsem v depresi a už v tom stádiu, že se z ní dostat ani nechci. ta póza mě pohlcuje. Říká mi, že smutek je prima, mračení se je fajn, vrásky mi sluší... (ne, sluší je moc pozitivní slovo). Ta permanentní vráska napříč čelem je tak osvobozující, teď kdyby tu byla flaška, tak se opiju... ale hodně.

hysterie

Musím si okamžitě najít na netu jestli ty prášky, o kterých jsem tak dlouze uvažovala, nezpůsobujou změny nálady. Sakra mě ta ségra tak strašně sere. Nejsem schopná s ní strávit dvě hodiny doma aniž by mi nelezla na nervy. Je moc hlučná, je moc šťastná, má moc energie, má moc radostných myšlenek a sere mě tím, jak si tou svojí věčně dobrou náladou získává na svojí stranu všechny ostatní. Mám teď věčně hrozně nervózní náladu. Varovali mě, že bych mohla začít ještě víc tloustnout, nebo že by mě mohla začít bolet hlava, ale nikdo mi neřek, že bych mohla začít nesnášet svojí sestru. Včera než mi přišli mí nejdražší přátelé jsem měla hysterický záchvat smutného pláče. Prostě mě jen všechno mrzelo a já byla tak strašně smutná a opuštěná. Všichni kolem se královsky bavili (máma a ségra) a já se jen snažila nekazit jim radost, nekazit náladu. Těšili jsme se na kamarády, já jim připravila postele, připravila jsem aspoň částečně jídlo, nechtěla jsem kazit náladu… pomáhala jsem, neodmlouvala jsem... ale stejně mě pořád v hlavě drtilo to heslo, že „dobrá nálada nevyřeší všechny vaše problémy, ale nasere tolik lidí, že stojí za to si jí udržet“. Ségra podle této věty jede už dlouho a mam dojem, že snad musí něco brát. Já tady sedim a pláču (a to nemám důvod), prostě se lituju. Nemám kluka, nemám pevné zdraví, nemam dobrou náladu, nemám takový studijní úspěchy a nemam nikoho ke komu bych se mohla zkrátka zcela nezištně přitulit, když je mi smutno. Dneska když odjížděli kamarádi, odjížděli na fáze a já zase sakra pláču.Ale to jsem nechtěla říct. Chtěla jsem říct, že jsem měla radost, že je mám a úplně mi srdce poskočilo, když mi Jiří řekl, že se uvidíme zase za týden (což nebylo plánem).Vím, že z toho budou zase problémy protože jsem našim řekla, že už tenhle týden to bylo jako oslava narozenin, ale já tyhle lidi prostě potřebuju, abych zapomněla na to, v jakym srabu žiju, pomáhají mi tím, že mě mají (snad) rádi a dávají mi sílu začít zase dál žít a studovat a milovat a prostě žít. Prostě se ze mě stala normální hysterická ženská, která se stane z poloviny všech který začnou brát prášky. Náladová s tunou testosteronu. (což vyplývá z toho, že začínám uznávat pravidla mého otce) A teď mě ségra tak vytáčí, že se snažim vyrvat čudly z klávesnice a následně je tam zase zarvat prudkými stisky/!/! grrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr
Jo, Kill Bill teď bude tou nejlepší volbou! Pokud do toho miláček nebude zase kecat. Konec! Nemůžu psát tyhle hovadiny dál, protože víc toho asi Jeden článek na blogu nepojme. Tak berte v úvahu, že mě to mrzí. Jo? dík.

skutečně živý tetris:)

nechci se učit! proto jsem v jedenáct hodin začala vytírat pokoj, proto jsem v půl dvanáctý začala rozvíjet sexistické diskuse s kámošem o kámošovi, proto jsem ve dvanáct u notebooku a píšu... Na zkoušku mám pro změnu opět jeden den a nějak mě to netočí. Jsem na tenhle režim už docela zvyklá. Přemýšlím, jestli ještě neumyju konev na čaj... asi jo. Sexistická debata ustává... dokonce se mi dneska kámoš přiznal i onlajn k současnému sledování porna... to se zuzna divila.si stejně myslim, že většina kluků v tomhle věku si dělá dobře tak třikrát do týdne... nevím... co vy na to?

http://www.youtube.com/watch?v=C-3A4mOhfAo&feature=related

chtela jsem sem dát video s holčičkou která naprosto roztomile zpívá, ale je chránený, tak se na něj musíte kouknout sami

Konec

na co jsem hodiny vymejšlela ty stručný a jasný výpovědi? Na co jsem si v hlavě představovala všechny ty rozpačitý reakce? Na co? na to aby to mohlo bejt v reálu úplně jinak. Kolem jedenácté v noci, ze mě místotoho krásného vyznání vylezlo... Myslím na to, .... že... se ... mi ... líbíš... Trapas jako prase. Nikdy sem nevěřila, že trapas můžete cejtit fyzicky. Já ho cejtila na čele. Bylo to takový to horký tupý na čele a já chtěla bejt úplně tou nejmenší zuznou na světě. Chtěla jsem se vypařit a nebejt. Prostě zmizet. Místo toho jsem tu seděla, plácala něco o trapasech a zarytě jsme asi sedum minut mlčeli. On teda dýl. Já naštěstí našla v sobě tolik duchapřítomnosti, že jsem mu začla vysvětlovat, že by mohlo jít o kompliment, přece. No zaraženej byl dlouho. Naštěstí takováhle hláška se celkem solidně zazdí větou o sčítání pravděpodobností, proto se spolu vůbec zase normálně bavíme... Za což jsem ráda. Bohu díky za pravděpodobnosti. Tím asi končí zuznokantýnovská odysea a vyhledneme si novou "obět" mé platonické lásky:) Tak tedy statistice zdar:)

Tak hele! Nemůžu za ty svoje logický chyby, jako že 0 na druhou je 1 nebo že 8 krát dvacet je 100, jde o to, že se mi natolik líbíš, že se ve tvojí společnosti nemůžu soustředit.Nalijme si tedy čistého vína a vyjádřeme se na rovinu. Tak co ty na to?

Chi... chichi... zuzna se opila... prvně.... a to jako že dost. A má prostě snahu něco napsat... Zvracet se jí nechce, a snaží se uposlechnout všechny rady které se týkaly alkoholu co kdy slyšela...pít, hodně vody... jít spát.. půjdu... už se těším, jen kdyby mi všechno nepřišlo tak strašně vtipný:) směju se všemu... i když se mi endu směje, tak se tomu směju, zase....:) Nejsem schopná si sundat ten štastněj výraz... bože, proberte mě někdo! nejde to . Půjdu a svalim se do pelechua tam prospim celou tu krásnou a dlouhou noc. koupnu se asi až zejtra protože by mě to moc vytrhlo z téhle bohovské nálady. Teda zejtra... dneska vlastně a přitom se budu mooooc učit ael to zvládnu, zvládla jsem blbější věci. dneska musim skončit nebo bych psala samý kokotiny. Skobrou alkohole! ty mé drahé vínečko!

MUSE - sing for absolution...

na báseň reaguju básní

Námětem pro mou básničku byla undergroundová báseň mého kamaráda na jeho blogu o nelibé vůni nohou jeho spolubydlícího.Tato moje veršovánka je současně umístěna jako komentář na jeho blogu (jeden-clovek.blogspot.com)

čpí Karlovi nohy?
Pak má pro to vlohy.
Mě dnes nohy nesmrdí,
to ti každý potvrdí,
přesto nejsem oblíbená...
(no to je mi ale změna...)
nejsem-li dost vtipná - svěží,
obstojím v konkurenci dost stěží.
Nejsem hbitá blonďatá,
neplandaj mi kaťata...
Tohle je teď asi "trendy",
nalejem si čisté brandy.
Chci-li získat partnera -
- mám bejt kurva veselá!

jsem smutná

jsem tak strašně smutná, že nevím co píšu. Jsem tak strašně smutná, že nevím co dělám. Jsem tak strašně smutná, že jsem zlá i na lidi, které mám ráda. Jsem smutná a nevím proč. Udělala jsem náročnou zkoušku s báječným výsledkem. Mám přátele. Mí blízcí se mají dobře. Dělám jim radost. Tak proč já nemám radost? Proč jsem smutná? Proč mě bolí každá (byť i pozitivní) myšlenka? Proč nemůžu myslet ani na tu posr... lásku. Přeju každýmu to nejlepší. Přeju každýmu a zvláště mým nejbližším aby jim vyšlo co si přejí a já si přeju abych byla zdravá! Prosím, jen abych byla zdravá! Zdravá zuzna bude i veselá zuzna a bude to s ní veselejší. Chci být taková jako vždy a mít k tomu hodně energie a náboje... snad to jednou vyjde a já se toho dožiju.

tak sme se vzali:)

jsme oficiálně pro prváky "máma s tátou" :) a to potěší. I když mám ještě sokyni, která to vymyslela, tak sme prostě máma a táta. Já k němu přišla (kantýnovi), ptaje se pouze, zdali se k nám ještě vrátí a ona se na mě osopila s úsměvem jetli jsem já jeho žena... tak sme na to začali hrát a sme máma s tátou, já mu udělala "žárlivou scénu" pak sem se udobřili a je to sranda a ted si tak prostě říkáme. Drahá a drahý... z legrace a hecu. sice mě u toho hodně štvala pak ještě ta blonďatá megerka z ročníku, ale pro naše přátelství to nic neznamená:) Kecam znamená, ale nebudu se tomu poddávat:)

paradox

moje kamarádka se dostala do situace, kdy se jí jeden spolužák vyznává ze svých citů k ní. Prý jí miluje. Ona ho má ráda. Člověk by řekl, že v tom není tedy žádný problém, ale ona ho prostě odmítá. Prý nechce teď...
K tomu myslím je dost paradoxní můj případ, kdy já chci, bojím se vyznat a jsem neustále hrozně zakoukaná. Já ho mít nemůžu, ale chci a ona může, ale nechce. Po dnešní společné debatě, jsme došly k závěru, že obě nakonec můžeme mít, co chceme. Což v jejím případě také zahrnuje toho chlapa. Nesmíme se bát a zariskovat. Bez risku nebude zisk a to by mě, jako budoucí ekonomce, nemělo být cizí. Tak schválně jestli zariskujem.

text

Přítel mi slíbil, že mi napíše... Každý den netrpělivě sleduji jeho blog, jestli tam něco nepřibylo, ale ono nic... Velké kulaté a zakroucené nic. Chápu, že má teď hodně učení, ale když já od něj tak ráda věci čtu. On to ví, ale napíná... tak já se nechám ještě chvilku napínat...

Penny - pokondr

budu zvracet... deset lentilek a reklama na Penny následovně... Jak se někdo tak komerční jako Těžkej Pokondr nechá zlákat prachama k takovýmu hnusu jako je parodie na svojí vlastní cover verzi... fůůůůj. TO je vrchol hnusu prodávat potraviny ve velkym stylu i když každej dobře zná úroveň tohoto nízkorozpočtového řetězce. A oni se nám snaží namluvit, že se tam nakupuje v rudejch šatech, na jehlách a mezi regálama se chodí po červenym plyši. Jo jo...do penny budu chodit jen špičkově upravená, nalíčená a hlavně s málo penězi, protože to (podle nich) stačí...

Good times - bad times... tenhle klip má pro mě výjmečnou hodntu.. zahajoval muj druhej stupen základního vzdělání - díky Emile:)

a pak ta rána....

silvestr

stávila jsem mimořádně klidného silvestra. Nikdo se nepopral, nikomu nebylo špatně a já neskončila s nikým cizím v posteli (pouze s ověřenou partou:)) Nejsou na tom všichni tak dobře... tak díky za to:)